Peppe Voltarelli

Italský zpěvák, skladatel a hudebník

Zpěvák, spisovatel a skladatel, narozený v roce 1969 v jihoitalské Cosenze, Peppe Voltarelli , založil v roce 1990 v Bologni skupinu Il Parto Delle Nuvole Pesanti, která mísí rock a kalábrijskou lidovou hudbu. V roce 1995 dokončuje studium na fakultě "DAMS" (umění a Spettacolo) a představuje svou závěrečnou práci na téma italský rap. V čele skupiny stojí až do roku 2005. S kapelou vydává sedm CD a absolvuje stovky koncertů v Itálii i v zahraničí. V roce 1998 se s albem "4 battute di povertà" (distribuované společností Sony music) účastní se svou kapelou slavného setkání "Premio Tenco", kde italští a zahraniční autoři vzdávají hold jednomu z nejvýznamnějších italských básníků Luigimu Tencovi. Setkání se koná v divadle Ariston v Sanremu. Kapela se setkání zúčastní také v letech 2001 a 2002 s poctou Sergiu Endrigovi. V roce 1999 se skupina podílí společně s Teresou De Sio na projektu "La Notte del Dio che balla". Tohoto díla se účastní "Il Parto Delle Nuvole Pesanti" a mnoho dalších hudebníků jako Vinicio Capossela, Daniele Sepe a Agricantus v zajímavém italském turné. Po realizaci CD přijíždí skupina s Teresou na velký koncert 1. května do Říma na náměstí San Giovanni. Ve stejném období se Peppe seznamuje s Giancarlem a Fulviem Cauterucciovými, tvůrci divadelní společnosti "Krypton". V roce 2000 realizuje s touto společností hru "Roccu u Stortu", příběh o vzpouře kalábrijského vojáka během Velké války. Hra, jejímž autorem je Francesco Suriano, režisérem Fulvio Cauteruccio, který je zároveň prvním hercem, původní hudba Il Parto delle Nuvole Pesanti, je silnou obžalobou války a patří mezi 20 nejlepších her roku. Více než stovka představení v nejvýznamnějších italských divadlech "Teatro Valle" (Řím) nebo "Teatro dei Filodrammatici" (Milán). V roce 2000 zakládá EMIR "Ente Musicisti Italiani Rilassati", Společnost italských relaxačních hudebníků, a vydává "Raggia", poezii a písně v kalábrijském dialektu s anglickým textem, které ve Faenze uvádí kritik Vittorio Sgarbi, a "Ciani", ilegální román s anonymním autorem a seriálovou publikací na webu, který však díky příspěvkům čtenářů vychází i na papíře. V roce 2001, po turné ve Spojených státech s kalábrijským hercem Totonnem Chiappettou, se zrodí myšlenka realizovat hru o životě Domenica Modugna "Pan Volare". Hra nese název "Voleva fare l'artista" "Chtěl být umělcem" a má premiéru v boloňském Divadle svatého Martina za přítomnosti Franky Gandolfiové, manželky Domenica Modugna. Setkání s kalábrijským režisérem Giuseppem Gagliardim je jedním z nejdůležitějších momentů Peppeho uměleckého života, společně se totiž rozhodnou realizovat dokumentární film "Doichlanda" o italských emigrantských místech v Německu. Film získává cenu poroty na festivalu v Turíně v roce 2003 a Goethe Institut jej vybírá jako svědectví oslav 50 let italské emigrace v Německu. Film je promítán také v Praze, Londýně, Washingtonu, Kolonii, Monaku a Francoforte. Z filmu "Doichlanda" je stažen videoklip "Onda Calabra". V roce 2004 získává video cenu za nejlepší video na setkání nezávislých značek ve Faenze. V listopadu 2003 se účastní cesty do Iráku, kde pořádá koncert za mír v hotelu Palestine v Bagdádu. Společně s ním se účastní řada dalších umělců: fotograf Michele Stallo a básník Peppe Goffredo. Z cesty vzniká dokumentární film "Sotto il cielo di Baghdad", "Pod bagdádským nebem", jehož autory jsou Mario Balsamo a Stefano Scialotti. Peppe se podílí spolu s Rambaldo degli Azzoni, Enrico Captano, Antonio Mannu, Antonio Onorato, Goran Kuzminac, na vzniku pacifistického sdružení "Salam Bagdád" a se všemi ostatními umělci , se účastní bohatého turné po celé Itálii. Turné zahajuje CD. "L'altra faccia della guerra", "Druhá strana války". Mezitím se odehrává další hra vytvořená a režírovaná společností Krypon comapny. Hra se jmenuje "Iconoclast" a je inspirována legendární anglickou skupinou Sex Pistols. Autorem textu je Gianpaolo Spinato. Režie se ujal Fulvio Cauteruccio a hudbu složili Peppe a Marco 99Posse z Neapole. Peppe, zpěvák a herec, hraje roli Jhonnyho Rottena. V Bologni se Peppe setkává s Claudiem Lollim, italským zpěvákem a skladatelem. V roce 2002 spatřuje světlo světa remake historického alba "Ho visto anche degli zingari felici"(1976). Živá nahrávka s novými aranžemi Parta po 26 letech od vydání originálu. Produkuje a distribuuje Storiedinote. Claudio Lolli a "Il Parto" se zúčastní závěrečného dne "Premio Ciampi" v Livornu. V roce 2004 se Peppe účastní jako moderátor a interpret televizního pořadu "Follie Rotolanti" (Rai2) spolu s Elenoire Casalegno a zpěvákem a skladatelem Davide Van des Sfrossem. Ve stejném roce vytváří spolu s Parto a dalšími umělci (Ettore Castagna a Carlo Muratori) pořad "Pietre e Mandorle", který je poprvé v Itálii zastoupen na festivalu Paleariza (Bova, Reggio Calabria). V prosinci 2004 získává svobodu města Castiglione Casentino (Cs). V říjnu 2005, po velmi dlouhém turné se svou kapelou, několika významných účastech, jako je například velký koncert v Římě "I° Maggio" a objevení se na první stránce jedné z nejvýznamnějších italských hudebních revue, Mucchio Selvaggio, se Peppe live sto United State sto podílí na nové produkci Giuseppe Gagliardiho. Název zní "La vera leggenda di Tony Vilar" "Pravdivá legenda o Tonym Vilarovi", kde Peppe vystupuje jako hlavní hrdina-herec a také autor hudby. Film je příběhem cesty za hledáním slavného argentinského zpěváka, který zcela zmizel z jeviště. Neví někdo, kde se nachází. Pátrání se pohybuje mezi italskými komunitami v Buenos Aires a New Yorku, mezi emigranty, starými herci, hudebníky, pizzaři a holičem z malé Itálie. Dalšími aktéry filmu jsou: Cristina Mantis, Dario De Luca, Saverio La Ruina, Allis Mc Anzie, Totonno Chiappetta a Mabel Lando. Producenty filmu jsou Sarah a Gino Pennacchiovi a Andrea Kerkoc. V lednu 2006 Peppe opouští skupinu a začíná svou sólovou kariéru.