Hildegard Westerkamp

Kanadský elektroakustický skladatel a zvukový ekolog

Hildegard Westerkamp (Osnabrück, Německo, 1946) emigrovala do Kanady v roce 1968 a v roce 1977 se jí narodila dcera. Po ukončení studia hudby na počátku sedmdesátých let její sluch přesáhl hudbu a zaměřil se na akustické prostředí jako širší kulturní kontext nebo místo intenzivního naslouchání. Ať už jako skladatelka, pedagožka nebo rozhlasová umělkyně, většina její práce se od poloviny sedmdesátých let soustředí na zvuk prostředí a akustickou ekologii. Vyučovala kurzy akustické komunikace na Simon Fraser University (1981-1991) ve Vancouveru (BC) a [přednáší a] vede workshopy o zvukové krajině na mezinárodní úrovni. Je zakládající členkou Světového fóra pro akustickou ekologii (WFAE, 1993) a v letech 1991-1995 byla redaktorkou zpravodaje The Soundscape Newsletter [a nyní je členkou redakčního výboru Soundscape-The Journal of Acoustic Ecology, nové publikace WFAE.] Její skladby byly provedeny a vysílány v mnoha částech světa. Většina jejích skladeb se zabývá aspekty akustického prostředí: zvukovou krajinou měst, venkova nebo divočiny, hlasy dětí, mužů a žen, hlukem nebo tichem, hudbou a zvuky médií nebo zvuky různých kultur atd. Komponovala filmové soundtracky, zvukové dokumenty pro rozhlas a produkovala a uváděla rozhlasové pořady Soundwalking a Musica Nova na Vancouver Co-operative Radio. V řadě skladeb rozsáhle kombinovala své zpracování zvuků prostředí s poezií kanadského spisovatele Norberta Ruebsaata. V poslední době napsala vlastní texty pro sérii performancí pro mluvený text a magnetofonový pásek. Kromě elektroakustických kompozic vytvořila skladby pro specifická "místa", jako například Harbour Symphony (1986) a École polytechnique (1990). Ve skladbách jako Visiting India zkoumá hlubší důsledky přenosu zvuků prostředí z cizího místa do severoamerického kontextu elektroakustické kompozice a zvukové umělecké kultury. [Naposledy spolupracovala se svými indickými kolegy Monou Madan, Savinderem Anandem a Veenou Sharmou na zvukové instalaci v Novém Dillí nazvané Nada-an Experience in Sound, sponzorované Goethe Institutem v Novém Dillí (Max Mueller Bhavan) a Indira Ghandi National Centre for the Arts. Zaměřením pozornosti uší na detaily známé i cizí v akustickém prostředí Hildegard Westerkamp upozorňuje na vnitřní, skryté prostory prostředí, které obýváme. Na pomezí reálných a zpracovaných zvuků vytváří ve svých skladbách zvukové cesty, které odhalují rozpory i vize krásy v dnešním světě].