Zé Manel

Guinejský zpěvák, skladatel a hudebník

Zpěvák a multiinstrumentalista z Guineje-Bissau. Zé Manel se narodil 22. května 1957 v hlavním městě Bissau. V šesti letech založil kapelu, která hrála hudbu na skautském táboře. Brzy kapela hrála na svatbách, křtinách a narozeninových oslavách a její členové brali své řemeslo tak vážně, že někteří museli odejít. V sedmi letech se mladý Zé, hrající na bicí a akustickou kytaru, stal hlavní atrakcí této kapely, pojmenované Super Mama Djombo podle ženského ducha posvátného obětního místa. Když Guinea-Bissau o několik let později získala nezávislost na Portugalsku, stal se Orchestra Mama Djombo hlavním prostředkem vyjadřujícím novou národní identitu. Tlak úspěchu přinesl kapele konec v polovině 80. let. V roce 1982 vydal Zé své první sólové album Tustumunhos di Aonti (Svědectví včerejška), které bilo na poplach kvůli vzniku nové, represivní vládnoucí třídy. Album se stalo celonárodní událostí (lidé v Guineji-Bissau si dodnes zpívají písně z tohoto oduševnělého, aktuálního alba), ale politické prostředí se vyhrocovalo a Manelovi fanoušci se obávali o jeho bezpečnost. Bylo stále snadnější "zmizet". Dostal stipendium na studium v zahraničí - jeden z příjemnějších prostředků, jak odstranit hlasy disentu. Manel odjel z Guineje-Bissau na portugalskou konzervatoř studovat klasickou hudbu, operu a klavír. Po dokončení studií hrál Zé rok na pařížské scéně, poté se přestěhoval do Oaklandu v Kalifornii, aby si vybavil studio. Manelova druhá sólová deska Maron di mar znamenala Zéův návrat do Guineje-Bissau poprvé od roku 1983. Album se dotklo tamních lidí a Manel se opět stal národním hrdinou. Boj za důstojnost a nové možnosti, který byl hnacím motorem revoluce, pokračuje i dnes, kdy se společnost snaží potvrdit demokracii a identitu. Díky Zé Manel , kriolská hudba tomuto boji opět napomáhá a poskytuje protipól možným ústavním fikcím.