The It Men

Vznikající indie rocková skupina

Dějiny rock n' rollu jsou možná jednou z těch cest, které vedou do pekla - slavného pekla, kde má nejlepší melodie ďábel - a kde jsou dlažební kostky málokdy postaveny z dobrých úmyslů. Rock n' roll je showbyznys. Jeho milovníci přicházejí za velkými světly a velkými jmény. Je plný bludařů, egomaniaků, cucáků a tvrdohlavců. Ale může být rock n' roll založen pouze na přátelství? To se ve velkém světě nepočítá, říkáte. Ale pokud je rock n' roll dnešní lidová hudba, pak je lidová hudba to, co lidi chtějí, ne? A pokud lidé chtějí, aby byla o přátelství, tak ať je. Přátelství je totiž větší než tyhle rokenrolové sny a kejkle. Hudební okamžiky, které všichni sdílíme jako fanoušci, jsou tím, co tuto hudbu skutečně oživuje. It*Men jsou milovníci hudby, ale také přátelé. Díky tomu je pro ně tato kapela velmi důležitá. A když je jeden z těchto přátel nevyléčitelně nemocný, dělá to kapelu ještě důležitější nejen pro samotné It*Men, ale i pro jejich přátele, rodinu a další blízké. Ale proč by vás to sakra mělo zajímat? Tyhle kluky jste nejspíš nikdy nepotkali. It*Men vznikli díky přátelství. Na svatební oslavě kytaristy It*Men Matta Cassidyho si jeho kamarád z vysoké školy Ken Janssen během karaoke zazpíval skladbu od Pulp. Ken sice neuměl zpívat, ale byl chytrý, vtipný a dokázal se z protivného stát okouzlujícím (a zase zpátky) během chvíle, než si dal panáka. Matt měl spoustu hudebních nápadů, které nepoužíval ve své hlavní skupině, psych-rockové kapele New Planet Trampoline. Podobně na tom byli i další účastníci svatby, například Ben Gmetro, lídr "kosmické kovbojské" kapely The Dreadful Yawns. Tyto skladby byly tří- nebo čtyřakordové jammy, velké na hlasitost, ale nijak strašně, řekněme, "sofistikované". Možná že tyto jeskynní akordy potřebovaly postavu, jako byl Ken, aby je při hraní na šunku posílil. Ben a Matt tedy popadli Kena, své přátele/spolubojovníky Charlieho Druesedowa a Davea Molnara (bicí, respektive basa) a vytvořili It*Men. Dali si také záležet na tom, aby se chopili spousty alkoholu. Na rozdíl od New Planet Trampoline a The Dreadful Yawns, kteří se intenzivně věnovali psaní, nahrávání a koncertování, měli It*Men sloužit k chlastacímu pokeru, při kterém je bar nízko, ale piva jsou plná. Takže nebyly žádné skutečné obavy, když se Ken během přehrávání první skladby It*Men, "Baby I'm Your Man", zakuckal. Během prvního koncertu It*Men byl Ken tak vyděšený, že se opilý válel na parkovišti před Beachland Ballroom, zatímco kapela hrála na pódiu. Opět se těmto výstřelkům všichni smáli. Po několika koncertech Ken se svou trémou pracoval. Měl strach, pak se opil a pak vyrazil na pódium jako nějaký maniak v podání Jacka Blacka. Ken rozpálil kapelu i publikum. Rozbíjely se mikrofony, vzduchem létaly láhve od piva, padaly stropní desky, oblékaly se kostýmy a sundávaly kalhoty (nezřídka, zdálo se). Nebylo to žádné vysoké umění, ale byly to zatraceně divoké a skvělé večírky. Ale jak by It*Men, nyní jedna z NEJlepších rockových kapel v Clevelandu, přišli na to, jak přenést své opilecké dovádění do nahrávacího studia? Už měli naplánované koncepční album. Vzali si příklad z This Is Spinal Tap a vytvořili falešnou, jazykem vyumělkovanou biografii. Tento příběh o velrybě tvrdil, že It*Men byli hitovou kapelou, která se po dosažení zenitu v polovině 60. a na konci 70. let rozplynula v zapomnění. Jejich album - nazvané Greatest Its - mělo být albem "největších hitů", které pocházelo z naprosto falešné kariéry trvající několik let. To dalo It*Men volnost k natočení univerzálního rockového alba plného stylových kliček a zádrhelů. O čtyři dny později a nespočet piv It*Men dokončili svůj debut. Greatest Its začíná svižně, když v "Tell You The Truth" smaží intro od AC/DC a přitom si dává záležet na chytrém humoru: "How can you fuck/when you're fucked in the head/How can you live/Rock n' roll is dead". Pak se přesuneme k hlučnému flirtu inspirovanému Motor City, "Come And Get Some", srazíme se s nějakou vyloženou sprosťárnou v "That's Not The Way I Heard It", staneme se vyloženě hloupě geniálními v "Doing Drugs For You" a bezhlavě se svezeme na tripu "Death Machine". Ken křičí, funí, kloktá, kašle, zatímco zbytek It*Men bere všechna klasická garážová rocková klišé a rozbíjí je jako nedopalky cigaret do rozdrcených plechovek od piva. The It*Men vydali Greatest Its, čímž zahájili maraton vylomenin v clevelandských rockových barech. Některé večery kapela skvěle držela krok, zatímco Ken rozdával smích. Jindy se It*Men jen opile potáceli. Ať už to bylo jakkoli, Clevelanďané to prostě hltali, dokud jednoho dne studna nevyschla. Přátelství se rozpadalo, protože někteří It*Men se chtěli soustředit na své původní projekty, jiným stačilo být součástí komediálního skeče s vysokým napětím, kde pointa zněla "...asi jsi tam prostě musel být." Postupem času se drsná místa mezi členy kapely vyhladila. Když byla Kenovi deset let po zániku It*Men diagnostikována ALS (Lou Gehrigova choroba), hluboké přátelství, díky němuž kapela vznikla, znovu rozkvetlo. Zatímco se účty za lékařskou péči hromadily, Ken hledal něco, co by ho odvedlo od nemoci, která ho sžírala. Řešením byla reforma kapely, nahrání nových skladeb k vydání a odehrání posledního koncertu, který by pokryl Kenovy náklady, zlepšil jeho náladu a upevnil pouto mezi členy It*Men. V červnu 2013 It*Men, jejich přátelé a celá plejáda clevelandských rockových zpěváků odehráli koncert Greatest Its v plném znění, spolu s novými písněmi, jako je komediální "Bowie Dick Test". Večer se proměnil v hlasitou a divokou oslavu života a lásky k rock n' rollu, na kterou nikdo z účastníků nezapomene. Není tedy divu, že v drážkách Greatest Its dřímá skutečný duch zábavy. Člověk by řekl, že takhle dobrá deska bude na rock n' rollovém trhu velkou událostí. Stačí jeden poslech Greatest Its a měla by se stát vaší osobní velkou věcí, zvlášť pokud máte rádi AC/DC, The Stooges, The MC5 a řadu dávno zašlých garážových kapel. Ale ještě důležitější je, že tahle deska je velkou událostí pro It*Men. Greatest Its je však velkou věcí mezi It*Men, jejichž radost ze společného muzicírování dodává skladbám, které na této desce najdete, skutečný, niterný a poctivý OOMPH. Zasmějte se s nimi, rozjeďte to s nimi, a jakmile to uděláte, podělte se o tuto desku se svými vlastními kolegy, milovníky rock n' rollu. -Edward Ángel Sotelo - červenec 2013