L'Ham De Foc

Valencijský lidový soubor world music

L'Ham de Foc začal dělat první kroky v roce 1998 a překvapil kritiky i diváky svou silnou osobností. Od té doby až do rozpuštění skupiny na konci roku 2007 natočili tři alba vzácné hudby vycházející z vlastní tradice a otevřené zbytku modálního světa, od západní středověké hudby až po hudbu Blízkého východu či východního Středomoří, s originálními nástroji z každé z těchto kultur a zcela akustickým zvukem, i když ne bez razance. Tak všudypřítomné drony (hurdy-gurdy, cornamusy, tanpura, didgeridoo, mořská horna.....) a perkuse (od nejzákladnějších tamburín či lžic až po sofistikované tombaky či tabla) jsou základem pro texty a hrubě modální melodie tkané hlasem za doprovodu celé škály strunných nástrojů (ud, různé typy louten, lyry, saz, harfy...) a dechových nástrojů, od jemných a subtilních až po ty nejmodernější.To, co se stalo charakteristickým znakem L'Ham de Foc, "domácí značky", bylo upřednostňování vlastních skladeb před alternativou pouhého aranžování již existujících písní nebo zhudebňování cizích básní. Jedním slovem, KREATIVITA. Dalším charakteristickým rysem skupiny bylo neustálé hledání nových a inspirativních hudebních zdrojů, snaha nikdy neupadnout do povrchnosti, nadbytečnosti nebo laciné exotiky při tomto úkolu přejímání cizích hudebních jazyků, vždy prováděném s velkou úctou a hledáním těch nejuznávanějších mistrů. Živá vystoupení L'Ham de Foc, která zdaleka nebyla redukována na znetvořené verze pečlivých aranží jejich nahrávek, věrně reprodukovala veškerou tuto složitost zvukových projevů a bohatost barev s osmi hudebníky a více než čtyřiceti nástroji, z nichž všechny byly akustické, na pódiu. Stali se jednou z mezinárodně nejznámějších skupin u nás, koncertovali v Německu, Řecku, Itálii, Norsku, Rakousku, Lucembursku, Portugalsku, na Maltě, ve Francii a v Číně. První domácí demosnímky L'Ham (mluvíme o začátku roku 1998) odrážely Efrénovu touhu prozkoumat méně obvyklá hudební území, než jaká dosud objevoval ve skupinách, z nichž vzešel. S jedním z těchto demosnímků byli L'Ham de Foc na jaře 1998 vybráni skupinou INJUVE na turné po Španělsku. Krátce nato vstoupili do studia, aby u madridské společnosti Sonifolk nahráli své první album "U" ("Uno"), které vyšlo v roce 1999. Album bylo oceněno jako jedno z nejlepších CD roku v rozhlasových pořadech jako: "Trébede" na Radio 3-RNE, "La Taberna del Gran Burlón" na Onda Regional de Murcia nebo "Hidrogen" na Catalunya Ràdio. Je distribuován ve Španělsku, Francii, Holandsku, Belgii a Řecku a v těchto zemích získává velmi dobré recenze. Byl představen na festivalech jako Folk Segovia, Castillo de Ainsa, Castell de Dénia, Mestival de Elche, Folk Cartagena, Folk Rural (Vallfogona del Ripollés), Strictly Worldwide Music (Zaragoza), Tradicionàrius, Terra de Trobadors (Castelló d'Empúries), Girona Folk, Festival de Cedeira, Encontros Musicais da Tradiçao Europeia (Guimaraes-Portugalsko), Mare Nostrum (València).Po období učení a výzkumu na ostrově Kréta se v srpnu 2001 vrátili do nahrávacího studia, aby natočili své druhé album "Cançó de Dona i Home" ("Píseň ženy a muže"), které opět vydává a distribuuje Sonifolk a produkuje Efrén. Album je prezentováno mj: Ciclo "Noves Músiques Acústiques" (BCN), Sete Sois, Sete Lúas (Tavernes de la Valldigna), Iberia @ Huesca.Folk (Huesca), Folkuéllar (Cuellar, Segovia), Etnosur (Alcalá la Real, Jaén), Paupaterres (Tàrrega, Lleida), Giramón (Espai Moma, Valencia), Auditorio de Ceutí (Murcia), Festival Altres Músiques (Benicàssim, Castellón), Tribus Ibéricas (Santiago de Compostela-Lugo), Los Conciertos de Radio 3 (TVE), festival středomořské hudby Alamar (Almería), Cartagena Folk Injuve, festival středomořské hudby Origano (Dornbirn-Rakousko), Folkfest! (Rudolstadt-Německo), Festival Voix du Monde (Normandie-Francie), WOMEX 2003 (Sevilla) a Mestival de Elche, na posledním jmenovaném spolupracoval s prestižním řeckým hudebníkem a badatelem Petrosem Tamburisem a jeho skupinou. Po rozsáhlém turné a dlouhém pobytu v severním Řecku se Efren vrací do Valencie s cílem natočit svůj nejkomplexnější a nejbláznivější projekt: "Cor de Porc". V tomto díle najdeme kromě obvyklých hudebníků (Eduard Navarro, Constantino López, Mara Aranda a Diego López) i další, kteří se skupinou dlouhodobě spolupracují, nebo paralelní formace, jako např: Rafa Gisbert "Cato" (doedelzack), Josep Maria Ribelles (keltská harfa), David Antich (aranžmá), Osvaldo Jorge (bicí), Juan Manuel Rubio (středověká harfa) a z Řecka: Hristos Barbas (ney a kaval), Ralf Eickmeier (kemençe a rebec), Pantelis Pavlidis (černomořská lyra) a Nikos Taznnis (kemençe). Nechybí ani hudebníci, jejichž práci obdivujeme: Maria Laffitte (zpěv), Masud Naderi (tombak) a Vanesa Muela (perkuse a zpěv). Tato tvorba je prezentována na dvou hlavních turné, jednom v Katalánsku (okruh "Ressons") a druhém na 12 scénách po celém Německu, dále na vystoupeních po celém Španělsku, Francii, Itálii, Portugalsku a Řecku a na spolupráci s Italy Luigi Cinque a Elenou Ledda, portugalskými Os Ganhões a irským rezidentem na Krétě Rossem Dalym a německou skupinou středověké hudby Estampie. Na konci roku 2007 se skupina rozpouští.