Kill Alters

Trio experimentální elektronické hudby

Hutné skladby brooklynského tria Kill Alters na vás vybafnou jako nádherná změť hyperaktivních vokálních linek, pulzujících elektronických textur a propletených perkusí. No Self Helps, jejich první deska na Hausu Mountain, se řítí závratnou rychlostí skrze závratnou škálu "noise"/"rockových" hymen a nalezených zvukových koláží, které kapelu vykreslují v celé její svéráznosti jako pomrkávající mistry transportivní těžké hudby. Bonnie Baxterová poskakuje na pódiu s mikrofonem v ruce, ječí, zpívá, skanduje a jinak si vylévá duši. Její divoce rozmanité vokální výkony přelétají mezi náladami a styly na pětníku, a tak ovládá sbor alternativních osobností, které čekají, až se budou moci navzájem předhánět v záři reflektorů. Bubeník Hisham Bharoocha, veterán undergroundového okruhu jako člen skupin jako Black Dice, Lightning Bolt a koncertní kapely Boredoms, poskytuje Kill Alters ' pulzující rytmickou páteř. Jeho maniakální tom rolls, hutné kopákové groovy a burácející snare kaskády se prolínají s naprogramovanými bicími a syntezátorovými linkami, které čerpá z Baxterových dvou bicích automatů Electribe EMX. Nicos Kennedy vrství do mixu vrstvy skřehotavých syntezátorových textur a znetvořeného hluku z hybridního arzenálu analogových a digitálních strojů a přebírá roli divoké karty stejně jako pečlivého producenta na pódiu. Kompozitní elektronicko-akustické rytmy No Self Helps se v tandemu pohybují mezi plouživými industriálními výbuchy a zlomenými funkovými cvičeními a zastavují se jen proto, aby prošly nahranými kousky Baxterovy minulosti, které se v hluku objevují jako kolážované vzpomínky. Kill Alters má daleko k tropu misantropické hlukové kapely, která bere svou image smrtelně vážně, a proti masivnímu zvuku přináší smysl pro humor a dětskou hravost. Kapela tříští program No Self Helps do intermezz s nalezenými audiokazetami, které zachycují Baxterovou, jak si jako malá holčička zpívá s rodinou veverčí tóny. Album končí Baxterovou na terapeutickém sezení s její matkou, což je skeč, který se pohybuje někde mezi deníkovou osobní historií a zmatenou fyzickou komedií. Tyto dotáčky míří přímo k laskavému jádru projektu Kill Alters , který slouží jako prostředek na jevišti i mimo něj k prevenci zneužívání dětí a ochraně zranitelných a marginalizovaných. Kapela přetavuje dobročinnou energii v palivo pro stále hlubší katarzní záseky a na živých vystoupeních se prosadila v newyorském i mimowyorském okruhu podobně smýšlejících skupin včetně Guerilla Toss, Deerhoof, Machine Girl a Wolf Eyes. Stejně jako tyto projekty, i Kill Alters usměrňuje zvláštnosti a specifické dovednosti každého člena do jedinečného a detailního výrazu, který je větší než součet jeho částí. Více než o pouhé hraní v rámci zavedeného stylu nebo žánru se Kill Alters snaží především obnažit sebe sama a sdílet své zkušenosti s ostatními, přičemž jako jediné nástroje, které jsou toho schopny, využívají určité formy hluku, textury, rytmu a vyprávění příběhů.