Debbie Taylor

Soulový zpěvák R&B

Narodila se jako Maddie (vyslovuje se "may-dee") Bell Galvin 23. června 1947 v Norfolku ve Virginii a je jednou z mnoha soulových, funkových a jazzových zpěvaček 60./70. let, jejichž zasloužené uznání kritiky se nepromítlo do velkého komerčního úspěchu. V mládí začala zpívat gospel a v době dospívání v tomto žánru koncertovala, ale když se začala věnovat světské hudbě, z ohledu na hluboce zakořeněnou víru své rodiny přijala umělecké jméno Debbie Taylor . Ve dvaceti letech si jí všiml Joe Medlin, hledač talentů společnosti Decca Records, který ji počátkem roku 1967 přivedl do nahrávacího studia Willieho Mitchella v Memphisu, kde nahrála skladby The Last Laugh Is On The Blues, I Get The Blues, Check Yourself a Wait Until I'm Gone. Všechny produkoval Medlin, první dvě byly spárovány jako Decca 32090, ale nikam se nedostaly, když vyšly někdy v lednu a únoru, a trvalo celý rok, než vyšla druhá dvojice jako Decca 32259. Koncem března a začátkem dubna 1968 se soulové Check Yourself z pera Isaaca Hayese a Davida Portera dostalo na 37. místo R&B, což byla její první skromná ochutnávka národní slávy. O rok později se objevila u newyorského vydavatelství GWP Records Gerarda W. Purcella, kde jí do roku 1970 sporadicky vycházely 4 nahrávky, počínaje Never Gonna Let Him Know a Let's Prove Them Wrong. Album Never Gonna Let Him Know, které aranžoval a dirigoval Ed Bland, se stalo jejím nejlepším albem, když se v březnu až květnu 1969 jako GWP 501 umístilo na 18. místě R&B a 86. místě Billboard Pop Hot 100. V roce 1969 bylo vydáno jako GWP 501. V roce 1969 bylo vydáno jako GWP 501. Tři singly vydané později v roce 1969/začátkem roku 1970 však nikam nevedly - Don't Let It End b/w How Long Can This Last? jako GWP 510 a No Brag Just Fact od The Hesitations b/w Momma, Look Sharp od Debbie Taylor & The Hesitations jako GWP 512 v roce 1969 a Don't Nobody Mess With My Baby b/w Stop jako GWP Grapevine 202 v roce 1970. Ačkoli se s Purcellem rozešla, doporučil ji Perception Ventures, vedené Jimmym Curtissem, která provozovala dvě vydavatelství specializující se na soul, Perception a Today Records. Pro Today, vedené Patrickem Adamsem, který ji také produkoval, natočila v roce 1972 LP Comin' Down On You (Today TLP-1007) obsahující: A1. No If's, And's Or But's (2:50); A2. (I Can't Believe I'm) Touchin' You (3:20); A3. Too Sad To Tell (2:25); A4. Second To None (3:40); A5. Romance bez financí (2:40); B1. Leaving Him Tomorrow (4:10); B2. Bez vkladu, bez návratu (2:40); Oční lékař (4:10); Jeremiáš (4:00). Z něj v roce 1972 vznikl neúspěšný singl No Deposit, No Return b/w Too Sad To Tell jako Today T-1510. Překlápění pokračovalo i v roce 1973, kdy vyšel Davidem Jordanem produkovaný I Have Learned To Do Without You b/w Cheaper In The Long Run jako Polydor 14219, který neuspěl v hitparádě a pravděpodobně vedl k rozhodnutí zadržet Superstar b/w A Good Woman Don't Grow On Trees, kterému byl přiřazen Polydor 14252. V roce 1975 nahrála I Don't Wanna Leave You a Just Don't Pay, obě strany napsal a produkoval Jordan, a po dohodě o pronájmu s Arista Records se I Don't Wanna Leave You dostala na 32. místo R&B, ale koncem roku se jako Arista 0144 dostala jen na 100. místo Hot 100. V roce 1975 se I Don't Wanna Leave You dostala na 32. místo R&B, ale koncem roku se dostala jen na 100. místo Hot 100. A to by bylo z hlediska žebříčkového úspěchu vše. Na několik let se stáhla z branže, během této doby se vdala a stala se Maydie Miles. V roce 1994 se pod tímto jménem vrátila k nahrávání u K4B Records a v roce 2011 vystřihla kritikou (opět!) oceňované jazzové album "The Ones I Love" (Not On The Label 49485), při kterém vyšlo najevo, že Debbie Taylor a Mayde Miles jsou jedna a tatáž osoba.