(1. ledna 1933 - 2. října 1970) byl švédský skladatel, jehož styl se podobal stylu významných neoklasicistních skladatelů 20. století, jako byli Benjamin Britten a Samuel Barber. Linde se narodil v Gävle, studoval hudební teorii u Ingmara Bengtssona a v roce 1948 se zapsal na Stockholmskou hudební akademii, kde studoval kompozici u Larse-Erika Larssona a klavír u Olofa Wibergha. V roce 1953, rok po ukončení akademie,...  Více

(1. ledna 1933 - 2. října 1970) byl švédský skladatel, jehož styl se podobal stylu významných neoklasicistních skladatelů 20. století, jako byli Benjamin Britten a Samuel Barber. Linde se narodil v Gävle, studoval hudební teorii u Ingmara Bengtssona a v roce 1948 se zapsal na Stockholmskou hudební akademii, kde studoval kompozici u Larse-Erika Larssona a klavír u Olofa Wibergha. V roce 1953, rok po ukončení akademie, odjel do Vídně studovat dirigování a před návratem do Švédska cestoval po Evropě. Jeho nejhranější skladbou je pravděpodobně houslový koncert. Bo Linde spáchal v Gävle ve věku 37 let sebevraždu. - Wikipedie ~*~ Průzračnost jeho melodií a živost a výrazné kontury jeho skladeb učinily z Bo Linde velmi uznávaného a milovaného skladatele. Jeho svědomitý pracovní přístup vždy směřoval k dosažení pevného, ale zároveň spontánně přístupného výsledku. Narodil se 1. ledna 1933 v Gävle, zemřel tamtéž 2. října 1970. Jeho prvními učiteli hudby byli ještě za školních let Eric Bengtsson a May Bökman. Později Linde přišel v roce 1948 studovat skladbu k Lars-Eriku Larssonovi na Státní hudební akademii ve Stockholmu. V letech 1953-1954 studoval dirigování ve Vídni. V letech 1957-1960 vyučoval hudební teorii na stockholmské občanské škole a poté působil především v Gävle jako skladatel, klavírista a hudební recenzent novin Gefle Dagblad. Leitmotivem jeho přístupu k hudbě byla uvolněná, svěží elegance, což však neznamená, že by jeho nálady byly vždy bezstarostné. Z jeho způsobu vyjadřování vyzařuje klidná reflexe a melancholie, aniž by kdy zašel do krajnosti pochmurné sklíčenosti. Toto štěstí při vyrovnávání se s možnostmi hudebního řemesla propůjčuje jeho skladbám dvojí charakter inspirace a důkladného poznání. Komponoval v klasicky pojatých formách s umírněným tematickým rozvojem, rozhovorem ve vztahu mezi důstojnými melodiemi a jinými, bouřlivěji pojatými frázemi. - GehrmansMéně