Adam's House Cat

Jižanská rocková kapela z konce 80. let

Mike Cooley a Patterson Hood sice založili Drive-By Truckers v roce 1996, ale ve skutečnosti se tito dva hudebníci dali dohromady už o více než deset let dříve. Seznámili se 1. srpna 1985, v den, kdy se Hood nastěhoval do vlhkého sklepního bytu v severní Florencii ve státě Aljaška, který sdílel s Cooleym. Oba mladí muzikanti si všimli kytar toho druhého a rychle se spřátelili, pili levné pivo a zpívali spolu písničky na ošuntělém gauči v bytě. Mezi těmito písněmi byly i originály z pera Hooda, včetně jedné, která si vzala název z jižanského hovorového výrazu I wouldn't know him from Adam's house cat. Hood a Cooley se dopracovali k provedení písně, které rychle vedlo k další a pak k další. Tato první spolupráce nakonec dala kapele přezdívku - zrodila se Adam's House Cat. Adam's House Cat se od počátku ukázali jako rebelská kapela, jediná mladá skupina v regionu Muscle Shoals hrající tvrdou rockovou originální hudbu. Navzdory dlouhé hudební tradici oblasti a legendární studiové scéně - samozřejmě včetně FAME Studios a Muscle Shoals Sound, které spoluzaložil Hoodův otec, mimořádný session baskytarista David Hood - se v Muscle Shoals změnila doba. Bez ohledu na příčinu, ať už šlo o pokles místní ekonomiky nebo přesun nahrávacího průmyslu do studií v Nashvillu a Los Angeles, se živá scéna Muscle Shoals v polovině osmdesátých let omezila na cover kapely Top 40 a country a western, spíše od obojího trochu. Hood a Cooley se nenechali odradit a angažovali bubeníka Chucka Tremblaye, o více než deset let staršího, ale nadaného hudebníka, který se po letech dřiny v motelových salónních kombech osobně zavázal hrát pouze původní hudbu. V kapele se krátce vystřídala řada baskytaristů, než přišel John Cahoon, syn starosty města Tuscumbia ve státě Aljaška, a hlavně vzpurný, rockově pevný baskytarista. Od roku 1987 strávili Adam's House Cat tři roky broušením v barech a klubech po celém svém domovském regionu, od Birminghamu a Huntsville po Nashville, Memphis a Oxford ve státě Michigan. Širší pozornost přišla, když byla jejich nakažlivá skladba "Smiling At Girls" vyhlášena jedním z deseti prvních míst (z více než 1500 přihlášených) v soutěži MUSICIAN Magazine's Best Unsigned Band Contest, kterou hodnotila hvězdná porota složená z Elvise Costella, T-Bone Burnetta, Mitchella Frooma a Marka Knopflera. Skladba se objevila na celostátně distribuovaném kompilačním CD a vzbudila zájem řady vydavatelství a manažerů z celého jihu. Navzdory náročnému turné po jihovýchodní části země však z prvního úspěchu Adam's House Cat nevzešly žádné nabídky. Kapela vzala věci do vlastních rukou a nahrála kolekci původních vlakových písní na čtyřstopou kazetu s názvem TRAINS OF THOUGHT. Písně jako "6 O' Clock Train" a "Buttholeville" odrážely frustraci kapely z jejich domovského regionu, hlubokou nespokojenost, která často rozzuřila místní publikum, občas až k počínajícímu násilí. 25. listopadu 1990 se Adam's House Cat usadili v místnostech o patro výš v Muscle Shoals Sound Recording Studio a s producentem a inženýrem Stevem Meltonem (Lynyrd Skynyrd, Bob Seger and the Silver Bullet Band, Traffic) nahráli základní stopy pro patnáct písní. Písně nahrané onoho mrazivého dne na 2'' analogový 24stopý pásek představují historický dokument Adam's House Cat v celé jejich elektrizující, těžkopádné kráse. Omítnuté stěny jeskynního studia, dřevěné podlahy a 25metrové stropy umožnily kapele vytvořit masivní zvuk bez použití digitálního reverbu, který byl v té době běžný. Díky tomu nahrávky - většinou první a druhé záběry - zachycují Adam's House Cat takové, jací skutečně byli, hlasité, vášnivé a bravurně odhodlané. V roce 1991 se Adam's House Cat snažili jak financovat dokončení alba, tak jednoduše zůstat pohromadě. Hood nahrál své hlavní vokály téže lednové noci, kdy George H. W. Bush zahájil operaci Pouštní bouře. Tu zimu byly přidány doprovodné vokály a minimální předělávky, a přestože Hood nebyl ze svých vokálních výkonů úplně nadšený, na jaře začal Melton míchat syrové nahrávky. V polovině léta Cahoon náhle opustil kapelu a nahradil ho Chris Quillen, který nakonec přispěl nezapomenutelným vysokým harmonickým vokálem do písně "Long Time Ago" na albu. Bohužel, dny Adam's House Cat byly sečteny. Hood a Cooley se začátkem září přestěhovali do Memphisu, a přestože jejich živá vystoupení ten měsíc patřila k nejlepším v historii kapely, na konci měsíce odehrála kapela své poslední vystoupení a v tichosti se rozpadla po nevydařeném koncertu v Nashvillu. Album TOWN BURNED DOWN nejenže nebylo vydáno, ale původní 24stopé pásky se ztratily po prodeji a likvidaci Muscle Shoals Sound. Jako by to nestačilo, Meltonovy mixy byly zabaleny do krabic a poslány do studia Malaco v Jacksonu, kde byly později zničeny, když historickou budovu v roce 2011 zasáhlo ničivé tornádo. Hood a Cooley pokračovali ve spolupráci na několika neúspěšných projektech, ale v roce 1993 mezi nimi došlo k rozchodu, který trval až do dubna následujícího roku, kdy se Hood přestěhoval do Athens ve státě Georgia. Jejich hudební spolupráce se obnovila a Hood každý měsíc navštěvoval Cooleyho birminghamský byt, aby společně nahráli čtyřstopé demosnímky. Když Cooley začal psát i původní písně, začala se formovat nová vize. Hood a Cooley zamýšleli, že zakládajícím členem bude Chris Quillen, ale baskytarista tragicky zahynul při autonehodě v květnu téhož roku, jen několik týdnů před oficiálním vznikem Drive-By Truckers. John Cahoon zemřel v roce 1999. O více než dvacet let později se z Drive-By Truckers stala skupina, kterou Stereogum označil za "možná nejlepší existující americkou rock and rollovou kapelu", stejně uznávanou pro svou přelomovou jedenáctipalcovou desku i pro svá epická živá vystoupení. V roce TK se ve studiu dlouholetého přítele a producenta DBT Davida Barbeho v Athens ve státě Georgia záhadně objevily tři krabice s nápisem "ADAM'S HOUSE CAT". Byly v nich nemixované 2'' pásky s masterem alba TOWN BURNED DOWN a další kotouč obsahující EP se skladbami nahranými v předchozím roce. Částečně inspirován téměř smrtelným infarktem Chucka Tremblaye na jaře 2017 si Hood dal novoroční předsevzetí, že konečně dokončí TOWN BURNED DOWN, a v únoru 2018 Barbe křehké pásky vypálil a poprvé po více než čtvrtstoletí je umístil na kotouče. Ačkoli hudba a materiál byly stejně silné jako kdykoli předtím, možná ještě silnější, Hood zůstal se svým pěveckým výkonem stejně nespokojený jako v minulosti. V obavách, zda mu jeho těžce nabyté schopnosti umožní konečně zazpívat své písně tak, jak byly původně zamýšleny, se Hood rozhodl pokusit se o nové vokální skladby. Během dvou hodin byly nahrány vokály pro celé album, syrové a katarzní záběry, které byly zároveň věrné Hoodovu původnímu záměru, ale odrážely lekce uplynulých let. 16. dubna 2016 se Hood, Cooley a Tremblay sešli ve studiu Barbe's Chase Park Transduction v Athénách, aby dokončili mixáž TOWN BURNED DOWN - prvního setkání zakládajících členů Adam's House Cat po více než 27 letech. Finální mix byl později masterován ve Sterling Sound v Edgewateru v New Jersey dlouholetým spolupracovníkem DBT Gregem Calbim. TOWN BURNED DOWN si konečně můžete pořádně poslechnout tak, jak Adam's House Cat vždycky chtěli, aby byla slyšet, a její syrová duše a bouřlivý entuziasmus už naznačují, co teprve přijde. Písně jako "Runaway Train" a "Cemeteries" vykazují temné hrany, které ve své době jistě musely posluchače zastrašit, ale nyní znějí překvapivě procítěně a plny ohnivé radosti, energizované všestranným, dynamickým doprovodem Cahoona a Tremblaye a samozřejmě všudypřítomnou, nepopiratelnou chemií mezi Pattersonem Hoodem a Mikem Cooleym. Téměř o tři desetiletí později je Muscle Shoals opět významnou americkou hudební scénou, která se může pochlubit nespočtem nových kapel a mladých umělců, kteří hrdě potvrzují své hluboké kořeny v této komunitě a její kultuře. Ačkoli jejich hudbu slyšel jen málokdo, Adam's House Cat dlouho vystupovali jako průkopničtí inovátoři i jako chybějící článek mezi slavným Muscle Shoals tehdy a pulzujícím dneškem. "Vydání TOWN BURNED DOWN konečně přináší jakési uzavření jedné z nejsmutnějších a nejdůležitějších kapitol mého a Cooleyho života," píše Hood v podrobných poznámkách k LP. "Roky, které jsme strávili bušením do těchto písní, z nás udělaly lidi a umělce, kterými jsme se později stali, ale nesli jsme si s sebou temnotu z toho, že jsme album nikdy nemohli vydat. Zvuk těchto písní, který se po všech těch letech linul z řídicí místnosti, zatímco jsme se Cooley, Chuck a já usmívali od ucha k uchu, byl opravdu jednou z nejradostnějších událostí celého mého života. Písničky z doby doslova před polovinou mého života, které mi i po těch letech nějakým způsobem připadají životně důležité."