Album dostupné na CD v 1 vydání. Various : Histoires Du Cinema je album vydané v roce 1999, které obsahuje hudbu z různých filmů. Album obsahuje směs klasických a současných skladeb a je skvělým poslechem pro fanoušky filmové hudby. Album zasahuje do žánrů Rock, Pop, Stage & Screen, Pop Rock a Soundtrack.
Various: Histoires Du Cinema verze na 5CD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství ECMNewSeries dne 22. listopadu 1999.
"Od Hollywoodu po třetí svět, od mainstreamu po avantgardu, Godardovo jméno je snad jediné, které se objevuje všude, kde se o filmu mluví nebo kde se produkuje. A přesto žije životem tak vzdáleným konvenčnímu obrazu filmového tvůrce, jak si jen lze představit. Už více než deset let žije v malé švýcarské vesnici Rolle, na půli cesty mezi Lausanne a Ženevou... Jako šaman střídá téměř úplné odloučení od světa s náhlými výbuchy zájmu. To, co mu umožňuje uniknout z intenzivního soukromí, je jeho posedlost obrazy a zvuky filmu. Právě tato intenzita Godardovy oddanosti kinematografii činí z jeho života víc než jen záznam výjimečné osobnosti, ale nevyhnutelně také dějiny evropské kultury od druhé světové války." - Colin Miles McCabe Histoires du cinéma Jeana-Luca Godarda jsou bezesporu dílem obrovského rozsahu a vymykají se snadné definici. Rozsáhlý esej o filmu prostřednictvím filmu. Dějiny filmu a dějiny interpretované filmem. Pocta a kritika. Anekdotická autobiografie prozářená Godardovým encyklopedickým vtipem, rozšiřující idiom zavedený JLG par JLG. Epická - a nelineární - báseň. Volně asociativní esej. Rozsáhlá mnohovrstevnatá hudební kompozice. Histoire(s) du cinéma je tím vším. Je to především dílo vytvořené člověkem, který miluje svět filmu a je jím fascinován. Pro amerického filmového kritika Jonathana Rosenbauma představuje Godardův videoseriál vrchol filmové tvorby 20. století a je dílem "nesmírného významu": "Stejně jako se Finnegans Wake, umělecké dílo, s nímž se Histoire(s) du cinéma zdá být nejvíce srovnatelné, situuje do určité teoretické fáze po konci anglického jazyka, jak ho známe, Godardův opus magnum se podobně promítá do budoucnosti, aby se zeptal: "Co byl film?"" Francouzský novinář Antoine de Baecque vidí v Histoire(s) du cinéma paralely s jiným revolučním momentem v dějinách umění: "Nějak mi to připomíná kubismus. Rok 1907 a 'Les Demoiselles d'Avignon'. Picasso svůj malířský manifest odhalí až o dvacet let později, a přesto se o tomto díle mluví jako o něčem naprosto zásadním. Pominout ho znamená přehlédnout začátek století. Totéž lze říci o Proustovi nebo Joyceovi. Co se týče Godardových Histoire(s) du cinéma, kdo je neviděl, nepochopil naši dobu. Zmeškali by konec století." Nebo, jak poznamenává JLG ke konci díla: když se jedno století pomalu rozpouští v dalším, několik jedinců přemění staré prostředky přežití v nové prostředky těm říkáme umění jediné, co přežije epochu jako takovou, je forma umění, kterou si sama vytvořila žádná činnost se nemůže stát uměním, dokud její epocha neskončí později toto umění zmizí Histoire(s) du cinéma - jako televizní seriál / videoesej - vznikal pro Canal+, ARTE a Gaumont v letech 1988 až 1998. Dílo se dělí na čtyři kapitoly po dvou částech. Z těchto čtyř kapitol byla první vysílána na pěti evropských kanálech současně, další tři byly promítány na filmových festivalech. V roce 1997 byl seriál promítán jako součást instalace na mezioborovém festivalu umění Documenta X v německém Kasselu. Muzeum moderního umění v New Yorku promítalo každý díl, jakmile byl k dispozici. "Vyhnanství ze země obrazů" Vydání, které nyní vydává ECM New Series, je prvním mezinárodním vydáním tohoto významného díla a má podobu boxu, který obsahuje pět CD s kompletní zvukovou stopou Histoire(s) du cinéma a čtyři knihy, které obsahují plné znění Godardova vyprávění s německým a anglickým překladem. Výběr hudby, kterou Godard zařadil, je odrazem pokračující spolupráce JLG s Manfredem Eicherem, zakladatelem a producentem ECM. "Manfred začal náš vztah," poznamenal režisér, "tím, že mi poslal hudbu. A po poslechu jsem mu napsal a požádal ho, aby mi poslal další nahrávky. Měl jsem pocit, že se pohybujeme víceméně na stejném území: on se zvuky, já s obrazy. Hudba, kterou mi posílal, ve mně vyvolávala pocit, že natáčíme film, a já jsem si díky takové hudbě začal představovat různé věci. Vlastně mě některé z těch nahrávek přivedly ke snímku Nouvelle Vague a později i k dalším... Často nám ty zvuky dávaly pocit, že jsme osiřeli od obrazů, nebo jsme byli vyhnáni ze země obrazů... bylo to, jako bychom slyšeli hudbu z filmů, které neexistovaly." ECM se zaměřuje na zvuk Histoire(s) a bere JLG za slovo. Při představování Nouvelle Vague před devíti lety pronesl poznámku: "Když uvidíte Guitryho film bez zvuku, bude to stejné. Můj film bez zvuku bude lepší. Pokud však 'uvidíte' zvukovou stopu bez obrazu, bude mít ještě větší dopad." Vydání Nouvelle Vague společností ECM v roce 1997 ve formě dvou kompaktních disků přineslo přehodnocení Godardova citu pro zvuk. Cituji Cahiers du Cinéma: "Zvuková stopa je velkolepá. Propojení různých forem hudby, hlasů a zvuků je jedním z nejpozoruhodnějších, jaké kdy byly slyšeny. Jsme pozváni k účasti na dosud nepoznaném zážitku. Jsme vyzváni, abychom se ponořili do světa hudebních découpage a literárních montáží... Posluchač slyší přerušení, pokračování, vzdálené míchání, montážní efekty, ozvěny, opakování, nádechy, interpunkce, rytmy, náběhy. Montáž, míchání. Šok, plynulost... Konečně je tu jasný důkaz pro ty, kteří snad dosud tušili, že Godard nebyl skladatelem v plném slova smyslu." Také Gramophone rozpoznal řemeslnou zručnost a plynulost Godardovy zvukové výstavby: "Oproštěna od vizuálních rušivých prvků přebírá hudba programovou roli a často podvrací posluchačovo instinktivní upřednostňování hudby, dialogů nebo zvuků: skřípot auta se prolíná s frází violoncella; jistá melodie bandoneonu se s téměř blahosklonnou grácií vznáší nad dialogy a zvuky." Americký časopis Jazziz byl jedním z mnoha, který schválil intuitivní tok hudby, její "tajemnou krásu a strhující sílu. Její odvážnost se podobá objevitelským vizím toho nejlepšího z jazzu." Hudba podtrhuje smysl textu nebo nabízí kontrapunkt, někdy ironicky. Ozývají se zvuky moře a větru, ptačí volání i vzdálené výkřiky. Výstřely z pistolí a kulometný rachot autorova elektrického psacího stroje... to vše je zahrnuto do proteovského, proměnlivého proudu Histoire(s). ("Emoce jsou vyvolávány", jak poznamenala Claire Bartoliová, "samotnou podstatou zvuku"). Jiné hlasy nabízejí vedlejšáky: André Malraux, Ezra Pound, Paul Celan. V panteonu filmových velikánů JLG zaujímá Hitchcock zvláštní místo. "Hitchcocka jsem [do Histoire(s)] zařadil proto, že v určité epoše byl skutečně pánem vesmíru. Víc než Hitler, víc než Napoleon. Ovládal publikum, což nikdo jiný neměl. Veřejnost byla pod kontrolou poezie. A Hitchock byl básník na univerzální úrovni, jediný básník maudit, který měl obrovský úspěch; Rilke jím nebyl, Rimbaud také ne. Byl to básník maudit pro všechny." Kompletní zvukový záznam videosérie Histoire(s) du cinéma s vyprávěním Jeana-Luca Godarda, za účasti Juliette Binocheové, Julie Delpyové, Anne-Marie Miévilleové a hlasů André Malrauxe, Ezry Pounda, Paula Celana a dalších. Godardova montáž zahrnuje také hudbu Paula Hindemitha, Arvo Pärta, Ludwiga van Beethovena, Giya Kancheliho, Bély Bartóka, Franze Schuberta, Igora Stravinského, Johanna Sebastiana Bacha, Johna Coltranea, Leonarda Cohena, Otise Reddinga, Dmitrije Šostakoviče, Antona Weberna, Dina Saluzziho, Davida Darlinga, Ketila Bjørnstada a mnoha dalších. Pro ECM New Series upravil a produkoval Manfred Eicher. Snímky z filmu Histoire(s) du cinéma Jeana-Luca Godarda. Soundtrack pro toto vydání zremixoval François Musy. 5 CD komplet v outsize formátu se čtyřmi rozsáhlými trojjazyčnými textovými knihami, obsahujícími kompletní text vyprávění JLG, rozhovor s Godardem od Jonathana Rosenbauma a více než 300 záběrů z Histoire(s) du cinéma.
Album zasahuje do žánrů Rock, Pop, Stage & Screen, Pop Rock a Soundtrack.
a zdarma již od 2 000 Kč!
Přes
155 000
LP a
223 000
CD
v nabídce
Pro registrované zákazníky
Nejpokročilejší sledování
dostupnosti i objednávek