Exile On Main Street / Sticky Fingers - CD, SACD

The Rolling Stones: Exile On Main Street (limited Japan Shm-cd) verze na CD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství Universal dne 7. července 2023.

Limitovaná edice na CD

Album zasahuje do žánrů Rock a Classic Rock.

The Rolling Stones: Exile On Main Street / Sticky Fingers verze na SACD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Japonsku ve vydavatelství UNIV dne 26. listopadu 2014.

Informace o produktu Vždy se hodně mluví o nepřehledném mixu a nízkých produkčních hodnotách desky Exile On Main St., ale podstatou desky je její těsné zaměření na základní složky bluesových rock'n'rollových písní a stylu The Stones. To, jak se proměnily v desku, je jedna věc. Ale to, jak je kapela napsala a zahrála, je věc druhá, a jako sbírka rock-country-bluesových písní je Exile mistrovským dílem. Na albu je jen málo momentů, kterým by se dalo něco vytknout: je to masivně silný, téměř zničující zážitek. Je také jedním z nejdiskutovanějších. Exile On Main Street navazuje tam, kde Sticky Fingers skončilo: Stouni likvidují jednu sadu řešení - vydávají se do exilu, aby unikli policistům a lupičům z berňáku Jejího Veličenstva -, aby byli konfrontováni s další hromadou problémů, převážně (podle populárního mýtu) v podobě sexu a drog. Jediným způsobem, jak se těmto mocným démonům postavit, je samozřejmě třetí část svaté trojice: rock'n'roll. Deska se rozjíždí jako naprostý rocker. Rocks Off není nijak rafinovaný název a ani píseň není křehká, ačkoli v textu se objevuje teskný podtón, který slyší neslyšitelné hlasy na ulici a touží po uvolnění, které přichází až ve spánku. Rip This Joint také nepotřebuje mnoho vysvětlování: nejrychlejší píseň, jakou kdy Stones nahráli, je absolutní nářez, Mick Jagger v ní zní jako největší šílenec, vyje a huláká jako sám Jumpin' Jack Flash, z těch slavných rtů bublají v šílené rozkoši napůl nesrozumitelné nesmysly o tom, že "Birmin'ham and Alabam' not givin' a dam". Taneční nálada pokračuje, i když v o něco méně bláznivém tempu, v Shake Your Hips, a pak zpomalí do lakoničtějšího shufflu v Casino Boogie. Následují tři ohromná pomalá čísla: Tumbling Dice, Sweet Virginia a pak srdcervoucí pocta kytaristovi Torn and Frayed. Tyto písně jsou tak slavné, že napsat o nich něco nového je prakticky nemožné. Stojí však za to říci - i když i to už bylo jistě mnohokrát konstatováno -, že naprogramování těchto úvodních sedmi písní je naprosto inspirativní; posluchače zasáhnou třemi superrychlými výbuchy tanečního blues-rocku, aby je pak skrze reflexivní, posmutnělou náladu přivedli k slzopudné country baladičnosti. Emocionální kontrola, která zde funguje, je skryta za chaotickými zvukovými hodnotami a celkovou pokleslou náladou hudby; ale je to záměrné a geniální. Poté se přesouváme do sekvence tří písní o lerrrve, dámy a pánové, v celé její naději a slávě: láska ke svobodě ve Sweet Black Angel; prosebná touha v Loving Cup; a - Keithův zvláštní moment nejen na celém albu, ale v celém ouevre a historii The Rolling Stones - Happy. Odtud se přesuneme dál, opustíme světlo lásky a místo toho se obrátíme k přetrvávající temnotě ve strašidelném sklepení pod sluncem ozářenými pokoji velké vily Nellcote. Nejprve rošťácky znějící, ale bolestí zmítaná Turd on the Run: "No, ztratil jsem kvůli tobě spoustu lásky." A pak už se jen rozloučíme. Pak mučivé dno celého alba, Ventilator Blues: "...páteř ti praská a ruce se ti třesou...". Když jsi v pasti a kroužíš bez druhé šance, Tvůj kodex života je zbraň v ruce. " A nakonec potenciální vykoupení I Just Want To See His Face: jistě (záměrně) nejnevýraznější vokál (hlavní i refrén), jaký kdy kapela nahrála. "Někdy nemáš nikoho a chceš někoho milovat. Pak nechceš chodit a mluvit o Ježíši, chceš jen vidět jeho tvář." A pak už jsme venku a zase na nohou, do velké hradby rytmického blues rocku, který ke konci alba narůstá a narůstá, pohybuje se v různém tempu přes zjevné rockery jako Let It Loose a All Down The Line; hluboké blues Stop Breaking Down; rokenrolovou modlitbu, kterou je Shine A Light (jejíž název si Scorsese vzal za svůj, když na Stouny upřel své vševidoucí oči); a nakonec potvrzení, že tu něco vydrželo: Soul Survivor.

Album zasahuje do žánrů Rock a Classic Rock.