Live At The Bowl '68 - Vinyl, Blu-ray

The Doors: Live At The Bowl '68 verze na vinylu 2LP v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství Elektra ve spolupráci s Doors Music Company a Rhino Records (2) dne 19. listopadu 2012.

Když Jim Morrison, John Densmore, Robby Krieger a Ray Manzarek vystoupili 5. července 1968 na pódiu Hollywood Bowl, odpálili vlastní ohňostroj pouhý den po oficiálních oslavách amerického Dne nezávislosti. Během více než hodiny předvedli nezapomenutelný repertoár, který zahrnoval tehdy již klasické písně jako When The Music's Over, Back Door Man a Light My Fire, stejně jako tehdy zcela nové skladby jako Hello, I Love You, která se jen několik týdnů po koncertu dostala na první místo americké hitparády. Toto legendární vystoupení bylo natočeno a dodnes je považováno za jedno z nejlepších vystoupení skupiny The Doors - je to také jediný koncert skupiny Doors, který byl natočen celý. Nicméně při pozdějším vydání domácího videa se fanoušci museli smířit s výraznými škrty, protože z technických důvodů Hello, I Love You, The W.A.S.P. (Texas Radio And The Big Beat) a Spanish Caravan nebyly do filmu zařazeny. Navíc audio CD vydané v roce 1987 obsahovalo pouze 7 z 16 písní, takže se člověk musel spokojit s dobrou polovinou skutečného koncertu, tím spíše, že ani pořadí písní neodpovídalo provedení. Přestože na albu byla španělská karavana, kultovní skladby jako When The Music's Over, W.A.S.P., Hello, I love You byly stále nedostupné. Superhit Light My Fire od Doors se objevil pouze ve speciálním sestřihu, který představoval pouze část vystoupení. Tato situace, neudržitelná pro každého fanouška, se nyní náhle změnila: Díky kompletnímu novému sestřihu filmu a zvukových stop je díky špičkové technologii poprvé k dispozici celý koncert ve své úplnosti. Koncertní film i zvukový záznam byly pečlivě přepracovány s využitím nejmodernějších prostředků tak, aby byly co nejautentičtější. Pro přepracování filmového materiálu použil Jeff Jampool původní negativní kotouče z kamer, což mu umožnilo výrazně zvýšit vizuální kvalitu a zároveň zachovat původní záběry. Zvukové stopy byly restaurovány producentem Doors Brucem Botnikem na základě vícestopých pásů a posluchači se díky nim dostanou ke kapele zvukově blíž než kdykoli předtím: "Nyní to zní, jako byste stáli na pódiu přímo vedle Jima Morrisona, Johna Densmora, Robbyho Kriegera a Raye Manzareka," říká Botnik. Zejména pro fanoušky zvuku je to obrovský přínos, protože magickou hudební dramaturgii koncertu lze pochopit pouze v kompletním provedení, v původním pořadí skladeb a v odlišeném zvukovém obraze. Jim Morrison a The Doors zahajují koncert nesmírně volnou verzí písně When The Music's Over, která okamžitě ukolébá publikum dlouhými a napínavými sólovými sekvencemi. Písně Alabama Song, Backdoor Man a Five To One se téměř plynule spojí a poté přejdou do reprízy Backdoor Man. Zde se kapela konečně rozehrává a na znalce čeká nově odkazovaná sekvence The W.A.S.P.. (Texas Radio And The Big Beat) a Hello, I Love You. Jak už je známo z původní filmové verze, teprve poté pokračuje skladbou Moonlight Drive a přes Spanish Caravan (skladba 13) se dostává do zběsilého finále s The End. Morrison sám je mimořádně vznešený, kapela za ním podporuje nadaného baviče svou virtuózní a vitální hrou. Koncert, na kterém se Doors předvádějí na vrcholu svých koncertních schopností, několik měsíců před začátkem katastrofální fáze sestupu, která nakonec The Doors potopí, ale také učiní nesmrtelnými. Když Jim Morrison 3. července 1971 v pařížském hotelu zemřel, odešla z tohoto světa po Jimim Hendrixovi a Janis Joplin poslední hudební ikona konce šedesátých let. Odkaz skupiny Doors, kterou již několik desetiletí úspěšně reprezentují Densmore, Krieger a Manzarek, však přežil již několik hudebních epoch a módních trendů. Proč tomu tak je - Live At The Bowl '68 to shrnuje: "Živá vystoupení The Doors byla šamanskou cestou do temnoty rock'n'rollového divadla. Vířící směs rokenrolového žáru, poezie, nebezpečí, dramatu a nespoutané hudební virtuozity. Koncert ukazuje The Doors na vrcholu jejich magie." - Jeff Jampool, manažer společnosti Doors a producent filmu Live At The Bowl. Recenze: ,,Na rozdíl od pozdějších koncertů, zejména na evropských turné, které často probíhaly bez zájmu a rutinně, se Doors na místě na vrcholu své (žebříčkové) slávy představili ve velmi dobré formě." (Stereo, prosinec 2012) ,,Nahrávka je konečně skvělým dobovým dokumentem Doors v době jejich největší slávy." (Good Times, prosinec/leden 2012) ,,Poprvé nezkráceně: legendární koncert velekněží teatrálně temného rocku západního pobřeží v Hollywood Bowl." (musikexpress, prosinec 2012)

Album lze řadit do žánru Rock. 180g Gatefold Vinyl.

The Doors: Live At The Bowl '68 verze na Blu-ray v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství Eagle Vision dne 10. března 2017.

Když Jim Morrison, John Densmore, Robby Krieger a Ray Manzarek vystoupili 5. července 1968 na pódiu Hollywood Bowl, odpálili vlastní ohňostroj pouhý den po oficiálních oslavách amerického Dne nezávislosti. Během více než hodiny předvedli nezapomenutelný repertoár, který zahrnoval tehdy již klasické písně jako When The Music's Over, Back Door Man a Light My Fire, stejně jako tehdy zcela nové skladby jako Hello, I Love You, která se jen několik týdnů po koncertu dostala na první místo americké hitparády. Toto legendární vystoupení bylo natočeno a dodnes je považováno za jedno z nejlepších vystoupení skupiny The Doors - je to také jediný koncert skupiny Doors, který byl natočen celý. Nicméně při pozdějším vydání domácího videa se fanoušci museli smířit s výraznými škrty, protože z technických důvodů Hello, I Love You, The W.A.S.P. (Texas Radio And The Big Beat) a Spanish Caravan nebyly do filmu zařazeny. Navíc audio CD vydané v roce 1987 obsahovalo pouze 7 z 16 písní, takže se člověk musel spokojit s dobrou polovinou skutečného koncertu, tím spíše, že ani pořadí písní neodpovídalo provedení. Přestože na albu byla španělská karavana, kultovní skladby jako When The Music's Over, W.A.S.P., Hello, I love You byly stále nedostupné. Superhit Light My Fire od Doors se objevil pouze ve speciálním sestřihu, který představoval pouze část vystoupení. Tato situace, neudržitelná pro každého fanouška, se nyní náhle změnila: Díky kompletnímu novému sestřihu filmu a zvukových stop je díky špičkové technologii poprvé k dispozici celý koncert ve své úplnosti. Koncertní film i zvukový záznam byly pečlivě přepracovány s využitím nejmodernějších prostředků tak, aby byly co nejautentičtější. Pro přepracování filmového materiálu použil Jeff Jampool původní negativní kotouče z kamer, což mu umožnilo výrazně zvýšit vizuální kvalitu a zároveň zachovat původní záběry. Zvukové stopy byly restaurovány producentem Doors Brucem Botnikem na základě vícestopých pásů a posluchači se díky nim dostanou ke kapele zvukově blíž než kdykoli předtím: "Nyní to zní, jako byste stáli na pódiu přímo vedle Jima Morrisona, Johna Densmora, Robbyho Kriegera a Raye Manzareka," říká Botnik. Zejména pro fanoušky zvuku je to obrovský přínos, protože magickou hudební dramaturgii koncertu lze pochopit pouze v kompletním provedení, v původním pořadí skladeb a v odlišeném zvukovém obraze. Jim Morrison a The Doors zahajují koncert nesmírně volnou verzí písně When The Music's Over, která okamžitě ukolébá publikum dlouhými a napínavými sólovými sekvencemi. Písně Alabama Song, Backdoor Man a Five To One se téměř plynule spojí a poté přejdou do reprízy Backdoor Man. Zde se kapela konečně rozehrává a na znalce čeká nově odkazovaná sekvence The W.A.S.P.. (Texas Radio And The Big Beat) a Hello, I Love You. Jak už je známo z původní filmové verze, teprve poté pokračuje skladbou Moonlight Drive a přes Spanish Caravan (skladba 13) se dostává do zběsilého finále s The End. Morrison sám je mimořádně vznešený, kapela za ním podporuje nadaného baviče svou virtuózní a vitální hrou. Koncert, na kterém se Doors předvádějí na vrcholu svých koncertních schopností, několik měsíců před začátkem katastrofální fáze sestupu, která nakonec The Doors potopí, ale také učiní nesmrtelnými. Když Jim Morrison 3. července 1971 v pařížském hotelu zemřel, odešla z tohoto světa po Jimim Hendrixovi a Janis Joplin poslední hudební ikona konce šedesátých let. Odkaz skupiny Doors, kterou již několik desetiletí úspěšně reprezentují Densmore, Krieger a Manzarek, však přežil již několik hudebních epoch a módních trendů. Proč tomu tak je - Live At The Bowl '68 to shrnuje: "Živá vystoupení The Doors byla šamanskou cestou do temnoty rock'n'rollového divadla. Vířící směs rokenrolového žáru, poezie, nebezpečí, dramatu a nespoutané hudební virtuozity. Koncert ukazuje The Doors na vrcholu jejich magie." - Jeff Jampool, manažer společnosti Doors a producent filmu Live At The Bowl. Recenze: ,,Na rozdíl od pozdějších koncertů, zejména na evropských turné, které často probíhaly bez zájmu a rutinně, se Doors na místě na vrcholu své (žebříčkové) slávy představili ve velmi dobré formě." (Stereo, prosinec 2012) ,,Nahrávka je konečně skvělým dobovým dokumentem Doors v době jejich největší slávy." (Good Times, prosinec/leden 2012) ,,Poprvé nezkráceně: legendární koncert velekněží teatrálně temného rocku západního pobřeží v Hollywood Bowl." (musikexpress, prosinec 2012)

Album lze řadit do žánru Rock.