The Conversation - Vinyl, CD

Texas: The Conversation verze na vinylu LP v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství [PIAS] Recordings dne 16. února 2024.

Byl to březnový večer roku 1988, studentský večírek na univerzitě v Dundee, kdy ani ti před pódiem pořádně nevěděli, co vidí a slyší. Jen se museli dívat a poslouchat. Kvarteto jako parta, s úderností a popovým šarmem připomínajícím Blondie nebo Pretenders o deset let dříve. Hned vpředu se objevila dráždivě androgynní dvacetiletá zpěvačka se šarlatovými rty a černými vlasy, která si kolem pasu houpala Telecaster jako pistolník svůj kolt. Samotná hudba byla nezaměnitelně moderní, ale se záblesky klasického soulu, country a popu z 50. let. Jako by toto fantastické místo někde mezi Glasgowem a Memphisem navrhl nějaký rock'n'rollový urbanista ve snu. Zvuk, který brzy obletěl svět jako Texas. O pětadvacet let později se Texasané podepsali na své osmé album, aby konečně navázali na "rozhovor", který začal onoho večera v Dundee. A která mezitím napsala jeden z největších úspěchů britské pop music. Počínaje prvním Top 10 hitem "I Don't Want A Lover" (1989) až po multiplatinová alba "White On Blonde" (1997), "The Hush" (1999) a "Greatest Hits" (2000). V celosvětovém měřítku prodali Texasané doposud více alb než obyvatelé amerického státu, který jim dal jméno. A to je asi 30 milionů... "Už teď jsem velmi hrdá na to, že jsme vydrželi 25 let," shrnuje Sharleen Spiteri, zpěvačka, skladatelka a ikonická tvář Texasu. "A šťastný. Po posledním albu Red Book a následném turné nastal čas dát si v roce 2005 pauzu. Uvažovali jsme o jednom nebo dvou letech, abychom měli čas na rodiny nebo jiné projekty. Nemělo to být tak dlouhé. Nikdo z nás však nemohl tušit, co se stane potom." V září 2009 - Spiteri si krátila čas mimo jiné svým Top 3 sólovým albem "Melody" - byla zakládající člence Ally McErlaine diagnostikována mozková aneurysma. Šance na přežití: možná 20 procent. To, že se kytarista plně zotavil, byl vlastně dostatečný zázrak. Ale ani Spiteri, ani baskytarista a spoluautor Johnny McElhone nemohli tušit, že se McErlaine stane hybnou silou, která Texas co nejdříve vrátí na pódia. "Ano, Ally byla katalyzátorem," přiznává Spiteri. "Poté, co jsem mu do nemocnice přinesl kytaru, hrál a znělo to skvěle. I když se proklínal, byl to také on, kdo později řekl: "Chci jet na turné!" A my jsme si nejdřív říkali: "O čem to mluvíte?!" Stejně jako jeho aneurysma znamenalo téměř konec Texasu, jeho uzdravení se stalo novým začátkem." Takže už na první zkoušce po ní byla cítit aura znovuzrození. "Usmáli jsme se na sebe... jako bychom zapomněli, že nejsme zase tak špatní," vzpomíná Sharleen Spiteriová. A brzy se objevily první písně pro "The Conversation", které po tolika letech znovu definovaly Texas trochu jinak, ale zároveň byly dostatečně melodické a emotivní, aby se bez problémů postavily vedle jejich klasik jako "Say What You Want". Počínaje "Dry Your Eyes", která by měla lichotit Debbie Harry, přes vždy stadionovou poctu "Detroit City" až po hymnickou titulní skladbu, která je svátkem swamp rockových kytar a špinavých stop ztracené romantiky. "Byli jsme prostě připraveni," říká Spiteri. "Bez vnějšího tlaku. To je to, co děláme a co jsme dělali po většinu našeho dospělého života. Sejdeme se, sedneme si ke kytarám a pak se z ničeho nic objeví hudba. Možná to dnes zní neuvěřitelně staromódně, ale takhle děláme hudbu a vždycky jsme věřili, že takhle vznikají skvělé písničky. Ne proto, že bychom zírali na obrazovky s programátory ve studiu, ale proto, že lidé spolu zpívají a hrají." Po prvních demosnímcích s Bernardem Butlerem (ex-Suede) našli Spiteri a McElhone dalšího vyvolávače své nově zažehnuté múzy ve všeobecně obdivovaném zpěvákovi a skladateli Richardu Hawleym. V jeho zkušebně v Sheffieldu byla pěkná zima, ale to nijak neubralo na jejich produktivitě během pouhých dvou společných dnů, nejspíš proto, že se mezi tím mohli vždycky ohřát ve vedlejší hospodě. "V životě jsem nevypil tolik alkoholu," přiznává Spiteri, "po tomhle jsem potřeboval týden dovolené!" Vrcholem večírku bylo pravděpodobně to, když ve čtyři hodiny ráno zpívali s ochrankou v hotelovém foyer elvisovské písně... Nemluvě o písních, které společně napsali a které nyní tvoří jádro "The Conversation". Dokonalá kombinace Hawleyho rock'n'rollové estetiky 50. let a texaského talentu pro nadčasové melodie, ať už v hladkém surfovém zvuku písně "I Will Always" nebo v hip-hopové dívčí swingovce "Talk About Love". - "Psát s Richardem byl sen," říká Spiteri. "Ten člověk má prostě hudbu v každém prstu." Karen Anne jako další spoluautorka a hostující kytarista "Little Barrie" Cadogan (Primal Scream) také přispěli svým dílem. Produkci alba si Texasané vzali na starost sami, přičemž jim pomáhal mixér Gorillaz Jason Cox, který ve studiu Damona Albarna zajistil finální úpravy. Výsledkem je zvuk tak kolosální, jak naznačuje osa Glasgow - Sheffield - Londýn. Což zní okamžitě povědomě, a přesto příjemně překvapivě. "Vtipné je, že kdybyste se mě zeptali, jak by mělo znít texaské album, nedokázala bych vám to říct," uvažuje Sharleen Spiteri. "Ale vím, že The Conversation zní přesně jako texaské album." Některé písně, jako například titulní skladba nebo "Detroit City", již dříve prošly křtem ohněm naživo, poté co kapela začala v roce 2011 opět koncertovat a palce šly nahoru. "Tehdy poznáte, jestli je píseň opravdu dobrá, nebo ne," říká Spiteri. "Ale sotva jsme se dokázali vzpamatovat z toho, že všichni ti devatenáctiletí, dvacetiletí kluci teď zpívají naše staré hity. A já jsem si říkal: Jak je můžete poznat? Ale asi jsou to jen děti, které seděly vzadu v autě cestou do školy, když jste nemohli zapnout rádio, aniž byste někdy slyšeli Texas. Naši staří fanoušci stále zůstávají, zatímco přichází nová generace. A to je další důvod, proč se cítíme správně, když se teď s kapelou znovu rozjíždíme." "A kromě toho," uzavírá Sharleen Spiteriová, "prostě víme, že jsme natočili skvělou desku. Tohle je Texas s tím nejlepším, co můžeme napsat." A tak se "Rozhovor" stal také oslavou. S jedenácti pozdravy si krásně uvědomujeme, že hudební dialog mezi Texasem a tímto světem 25 let po oné březnové noci v Dundee přece jen neutichl. Ať to pokračuje.... Recenze ,,I když se Texasané rádi noří do mělkých vod... už dlouho nebyly tak svěží a oduševnělé." (Rolling Stone, květen 2013) ,,...za doprovodu Bernarda Butlera (ex-Suede) a Richarda Hawleyho nové písně jiskří slunečným optimismem, tak popově milostné tóny jsme z Texasu už dlouho neslyšeli." (Good Times, červen/červenec 2013) ,,Kvalitní výrobek tohoto žánru, bez ostnů." (stereoplay, červenec 2013)

Album zasahuje do žánrů Rock, Pop, Elektronická hudba a Pop Rock. 180g Vinyl.

Texas: The Conversation verze na CD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství [PIAS] Recordings dne 16. února 2024.

Byl to březnový večer roku 1988, studentský večírek na univerzitě v Dundee, kdy ani ti před pódiem pořádně nevěděli, co vidí a slyší. Jen se museli dívat a poslouchat. Kvarteto jako parta, s úderností a popovým šarmem připomínajícím Blondie nebo Pretenders o deset let dříve. Hned vpředu se objevila dráždivě androgynní dvacetiletá zpěvačka se šarlatovými rty a černými vlasy, která si kolem pasu houpala Telecaster jako pistolník svůj kolt. Samotná hudba byla nezaměnitelně moderní, ale se záblesky klasického soulu, country a popu z 50. let. Jako by toto fantastické místo někde mezi Glasgowem a Memphisem navrhl nějaký rock'n'rollový urbanista ve snu. Zvuk, který brzy obletěl svět jako Texas. O pětadvacet let později se Texasané podepsali na své osmé album, aby konečně navázali na "rozhovor", který začal onoho večera v Dundee. A která mezitím napsala jeden z největších úspěchů britské pop music. Počínaje prvním Top 10 hitem "I Don't Want A Lover" (1989) až po multiplatinová alba "White On Blonde" (1997), "The Hush" (1999) a "Greatest Hits" (2000). V celosvětovém měřítku prodali Texasané doposud více alb než obyvatelé amerického státu, který jim dal jméno. A to je asi 30 milionů... "Už teď jsem velmi hrdá na to, že jsme vydrželi 25 let," shrnuje Sharleen Spiteri, zpěvačka, skladatelka a ikonická tvář Texasu. "A šťastný. Po posledním albu Red Book a následném turné nastal čas dát si v roce 2005 pauzu. Uvažovali jsme o jednom nebo dvou letech, abychom měli čas na rodiny nebo jiné projekty. Nemělo to být tak dlouhé. Nikdo z nás však nemohl tušit, co se stane potom." V září 2009 - Spiteri si krátila čas mimo jiné svým Top 3 sólovým albem "Melody" - byla zakládající člence Ally McErlaine diagnostikována mozková aneurysma. Šance na přežití: možná 20 procent. To, že se kytarista plně zotavil, byl vlastně dostatečný zázrak. Ale ani Spiteri, ani baskytarista a spoluautor Johnny McElhone nemohli tušit, že se McErlaine stane hybnou silou, která Texas co nejdříve vrátí na pódia. "Ano, Ally byla katalyzátorem," přiznává Spiteri. "Poté, co jsem mu do nemocnice přinesl kytaru, hrál a znělo to skvěle. I když se proklínal, byl to také on, kdo později řekl: "Chci jet na turné!" A my jsme si nejdřív říkali: "O čem to mluvíte?!" Stejně jako jeho aneurysma znamenalo téměř konec Texasu, jeho uzdravení se stalo novým začátkem." Takže už na první zkoušce po ní byla cítit aura znovuzrození. "Usmáli jsme se na sebe... jako bychom zapomněli, že nejsme zase tak špatní," vzpomíná Sharleen Spiteriová. A brzy se objevily první písně pro "The Conversation", které po tolika letech znovu definovaly Texas trochu jinak, ale zároveň byly dostatečně melodické a emotivní, aby se bez problémů postavily vedle jejich klasik jako "Say What You Want". Počínaje "Dry Your Eyes", která by měla lichotit Debbie Harry, přes vždy stadionovou poctu "Detroit City" až po hymnickou titulní skladbu, která je svátkem swamp rockových kytar a špinavých stop ztracené romantiky. "Byli jsme prostě připraveni," říká Spiteri. "Bez vnějšího tlaku. To je to, co děláme a co jsme dělali po většinu našeho dospělého života. Sejdeme se, sedneme si ke kytarám a pak se z ničeho nic objeví hudba. Možná to dnes zní neuvěřitelně staromódně, ale takhle děláme hudbu a vždycky jsme věřili, že takhle vznikají skvělé písničky. Ne proto, že bychom zírali na obrazovky s programátory ve studiu, ale proto, že lidé spolu zpívají a hrají." Po prvních demosnímcích s Bernardem Butlerem (ex-Suede) našli Spiteri a McElhone dalšího vyvolávače své nově zažehnuté múzy ve všeobecně obdivovaném zpěvákovi a skladateli Richardu Hawleym. V jeho zkušebně v Sheffieldu byla pěkná zima, ale to nijak neubralo na jejich produktivitě během pouhých dvou společných dnů, nejspíš proto, že se mezi tím mohli vždycky ohřát ve vedlejší hospodě. "V životě jsem nevypil tolik alkoholu," přiznává Spiteri, "po tomhle jsem potřeboval týden dovolené!" Vrcholem večírku bylo pravděpodobně to, když ve čtyři hodiny ráno zpívali s ochrankou v hotelovém foyer elvisovské písně... Nemluvě o písních, které společně napsali a které nyní tvoří jádro "The Conversation". Dokonalá kombinace Hawleyho rock'n'rollové estetiky 50. let a texaského talentu pro nadčasové melodie, ať už v hladkém surfovém zvuku písně "I Will Always" nebo v hip-hopové dívčí swingovce "Talk About Love". - "Psát s Richardem byl sen," říká Spiteri. "Ten člověk má prostě hudbu v každém prstu." Karen Anne jako další spoluautorka a hostující kytarista "Little Barrie" Cadogan (Primal Scream) také přispěli svým dílem. Produkci alba si Texasané vzali na starost sami, přičemž jim pomáhal mixér Gorillaz Jason Cox, který ve studiu Damona Albarna zajistil finální úpravy. Výsledkem je zvuk tak kolosální, jak naznačuje osa Glasgow - Sheffield - Londýn. Což zní okamžitě povědomě, a přesto příjemně překvapivě. "Vtipné je, že kdybyste se mě zeptali, jak by mělo znít texaské album, nedokázala bych vám to říct," uvažuje Sharleen Spiteri. "Ale vím, že The Conversation zní přesně jako texaské album." Některé písně, jako například titulní skladba nebo "Detroit City", již dříve prošly křtem ohněm naživo, poté co kapela začala v roce 2011 opět koncertovat a palce šly nahoru. "Tehdy poznáte, jestli je píseň opravdu dobrá, nebo ne," říká Spiteri. "Ale sotva jsme se dokázali vzpamatovat z toho, že všichni ti devatenáctiletí, dvacetiletí kluci teď zpívají naše staré hity. A já jsem si říkal: Jak je můžete poznat? Ale asi jsou to jen děti, které seděly vzadu v autě cestou do školy, když jste nemohli zapnout rádio, aniž byste někdy slyšeli Texas. Naši staří fanoušci stále zůstávají, zatímco přichází nová generace. A to je další důvod, proč se cítíme správně, když se teď s kapelou znovu rozjíždíme." "A kromě toho," uzavírá Sharleen Spiteriová, "prostě víme, že jsme natočili skvělou desku. Tohle je Texas s tím nejlepším, co můžeme napsat." A tak se "Rozhovor" stal také oslavou. S jedenácti pozdravy si krásně uvědomujeme, že hudební dialog mezi Texasem a tímto světem 25 let po oné březnové noci v Dundee přece jen neutichl. Ať to pokračuje.... Recenze ,,I když se Texasané rádi noří do mělkých vod... už dlouho nebyly tak svěží a oduševnělé." (Rolling Stone, květen 2013) ,,...za doprovodu Bernarda Butlera (ex-Suede) a Richarda Hawleyho nové písně jiskří slunečným optimismem, tak popově milostné tóny jsme z Texasu už dlouho neslyšeli." (Good Times, červen/červenec 2013) ,,Kvalitní výrobek tohoto žánru, bez ostnů." (stereoplay, červenec 2013)

Album zasahuje do žánrů Rock, Pop, Elektronická hudba a Pop Rock.