Soldier Of Love - CD

Sade: Soldier Of Love verze na CD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství RCA ve spolupráci s Epic a Sony Music dne 11. února 2010.

Životopis "Soldier Of Love" je teprve šestým studiovým albem, které britská skupina Sade vydala během své 25leté kariéry. Mezi jejich posledním počinem "Lover's Rock" a novým LPm albem je desetiletá pauza. Pro zpěvačku a frontmanku Sade Adu je však integrita a autenticita při psaní písní nade vše: "Desku dělám jen tehdy, když si myslím, že mám co říct. Nemám zájem vydávat hudbu jen proto, abych měl co prodávat. Sade není značka." Kapela se dala dohromady v roce 2008 ve studiu Real World Studios Petera Gabriela, nedaleko zpěvákova domova na venkově v jihozápadní Anglii. Bylo to poprvé, co se všichni čtyři členové kapely sešli od konce turné "Lover's Rock" v roce 2001. Baskytarista Paul Denman se vrátil z Los Angeles, kde vedl teenagerskou punkovou kapelu Orange svého syna. Kytarista a saxofonista Stuart Matthewman přerušil svou práci na filmových soundtracích v New Yorku a Andrew Hale se rozloučil s prací poradce pro A&R. Během série čtrnáctidenních sezení ve studiu Real World vznikl materiál na nové album, které všichni čtyři hudebníci okamžitě považovali za dosud nejambicióznější. To je patrné již při prvním poslechu titulní skladby (a prvního vydaného singlu), která obsahuje zvuky a beaty, jež se velmi liší od písní, které kapela nahrála v minulosti. Andrew Hale: "Na samém začátku bylo pro nás všechny velkou otázkou: opravdu to chceme všichni dělat znovu a budeme spolu stále vycházet jako přátelé?". Brzy byla odpověď pro všechny jasná: bezvýhradné "ano". V létě 2009 byla práce, jejíž většina probíhala v "reálném světě", dokončena. S novými písněmi se Sade znatelně vzdálili od downtempového soulového nádechu předchozího alba a představují se mnohem všestranněji než kdykoli předtím. V některých skladbách zní kapela jako ve svých začátcích, např. když Matthewman rozbalí velmi jemný saxofon v "In Another Time" nebo v hymnické "Long Hard Road". S živelnou a svéráznou reggae skladbou "Babyfather" a velmi dramatickou úvodní skladbou alba "The Moon And The Sky" však Sade vstupují na nové hudební území. "Nikdy se nechci opakovat," vysvětluje zpěvačka Sade Adu, "a čím déle spolu pracujeme, tím je to pro nás zajímavější výzva." Helen Folasade Adu se narodila v nigerijském Ibadanu. Její nigerijský otec učil na tamní univerzitě ekonomii, matka pocházela z Anglie a byla zdravotní sestrou. Oba se seznámili během jeho studií na LSE v Londýně a krátce po svatbě se přestěhovali do Nigérie. Když se jim narodila dcera, anglické křestní jméno se příliš neujalo a místo něj byla použita zkrácená verze jejího druhého jména. Když jí byly čtyři roky, rodiče se rozešli a matka Sade ji i jejího staršího bratra přivezla zpět do Anglie, kde nejprve bydleli u jejích prarodičů v Colchesteru v Essexu, kde poprvé slyšela americkou soulovou hudbu, zejména hudebníky Curtise Mayfielda, Donnyho Hathawaye a Billa Witherse, kteří byli populární v sedmdesátých letech. Jako teenager viděla skupinu Jackson 5 v divadle Rainbow Theatre v londýnské čtvrti Finsbury Park, kde o víkendech pracovala v baru. "Mnohem víc mě fascinovalo publikum než dění na jevišti. Byly tam děti, matky s dětmi, staří lidé, běloši, černoši. To mě opravdu dojalo. Přesně takové publikum jsem vždycky chtěla oslovit." Hudba však nebyla její první volbou. Nejprve studovala módu na St Martin's School Of Art. Teprve když ji dva kamarádi ze školy požádali, aby jim vypomohla se zpěvem v jejich neúspěšné kapele, začala zpívat. Přestože při zpěvu pociťovala extrémní nervozitu, ke svému překvapení ji skládání písní opravdu baví. O dva roky později už trému zvládla natolik, že pravidelně vystupovala jako doprovodná vokalistka s latino funkovou kapelou Pride ze severního Londýna. "Když jsem vyšel na jeviště, třásl jsem se. Měla jsem opravdu strach. Ale vzal jsem si za úkol udělat, co je v mých silách. A kdybych se rozhodla zpívat, zpívala bych tak, jak mluvím, protože je důležité být sama sebou." Sade strávila dlouhé učednické roky na turné se skupinou Pride. Od roku 1981 hrála tři roky po celé Velké Británii s dalšími sedmi členy kapely a často seděla za volantem cestovního autobusu. V rámci vystoupení Pride se objevila i část, kde jako hlavní zpěvačka kvarteta předvedla několik klidnějších, jazzových čísel. Jedna z písní s názvem "Smooth Operator", na které se Sade podílela, brzy vzbudila zájem některých hledačů talentů. Najednou s ní chtěla podepsat smlouvu každá nahrávací společnost - ale bez zbytku kapely. Ale loajalita k přátelům byla silnější než touha po dohodě - a tak odmítla opustit Pride. Po osmnácti měsících nakonec ustoupila, ale pouze pod podmínkou, že smlouva bude zahrnovat i tři hudebníky, kteří dodnes tvoří skupinu Sade: saxofonistu Stuarta Matthewmana, klávesistu Andrewa Halea a baskytaristu Paula Denmana. Hned s prvním singlem "Your Love Is King" se kvartetu podařilo v únoru 1984 vyskočit do první desítky britské hitparády - úspěch, který navždy změnil život zpěvačky a také celé skupiny. Neokázalá elegance hudby v kombinaci s jejím vzhledem - nedefinovatelně exotickým a nevázaně sofistikovaným - učinila ze Sade Adu okamžitě ženskou tvář stylového desetiletí. Časopisy stály frontu na její obálku. "To nebyl marketing," vysvětluje dnes, "to jsem byla já. A rozhodně jsem se nesnažila prosazovat nějakou image." Když vyšlo první album s názvem "Diamond Life", byl zpěvaččin život všechno, jen ne dlážděný diamanty. Se svým tehdejším partnerem, novinářem Robertem Elmsem, bydlela ve zrekonstruované hasičské stanici ve Finsbury Parku. Nebylo tam topení, takže musela jít spát úplně oblečená. Záchod, který v zimě občas namrzal, byl u požárního schodiště. Koupelna byla zároveň kuchyní. "Zatímco prvních tří alb "Diamond Life" (1984), "Promise" (1985) a "Stronger Than Pride" (1988) se prodaly miliony kopií po celém světě, zbytek osmdesátých let strávila kapela víceméně nepřetržitě na turné. Pracovní princip, který dodnes neztratil nic ze své aktuálnosti. "Pokud vystupujete pouze v televizi nebo natáčíte videa, nejste ničím jiným než nástrojem své nahrávací společnosti. Pak jen prodáváte produkt. Ale když jsem na pódiu a hraju s kapelou, vím, že lidé tu hudbu milují. Cítím to. Někdy toužím být zase na turné. Drzý zájem médií o její soukromý život vedl v průběhu let ke stále většímu odmítání účasti na běžných propagačních procesech. Protože byla v tisku často zkreslována, poskytuje nyní Sade rozhovory jen velmi zřídka. "Tato mentalita Fleet Street je strašná. Pokud něco vypadá jednoduše a snadno, pak s tím musí být něco v nepořádku." V uplynulých dvaceti letech zpěvačka vždy upřednostňovala svůj soukromý život před profesním - proto není divu, že za tu dobu vyšla pouze tři alba s novými písněmi. Většinu času a pozornosti jí zabrala svatba se španělským režisérem Carlosem Scolou Pliegem v roce 1989, narození dcery v roce 1996 a na začátku 21. století stěhování ze severního Londýna na venkov v Gloucestershire, kde nyní žije s novým partnerem. A zcela správně: "Jako umělec se můžete rozvíjet jen tehdy, když si dáte příležitost dozrát jako člověk," vysvětluje. "Všichni jsme teď rodiče, naše životy se posunuly dál, nemohla jsem natočit 'Soldier Of Love' dřív než teď. A přestože fanoušci čekali neuvěřitelně dlouho, což mě velmi mrzí, jsem na album velmi hrdý."

Album zasahuje do žánrů Jazz, Funk / Soul a Soul-Jazz.