Light + Shade - CD

Mike Oldfield: Light + Shade verze na 2CD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Velké Británii ve vydavatelství Mercury dne 11. října 2021.

"To je přesně ten problém," sténá Mike Oldfield. "Prostě nezapadám do žádné z obvyklých škatulí." Muž, který stojí za albem Tubular Bells - fenoménem, který ho proměnil z teenagerovského zázraku v revoluci jednoho muže - je stále hrdý a vzdorovitý a dodnes se nenechává rozptylovat. Ať už vytvářel zvrácený pop, rock překračující hranice, progresivně klidné nebo orchestrální zvukové manévry, přebíral keltské nebo africké zvuky (než tyto hudební styly propadly), navrhoval důstojné chill-outové světy nebo hry virtuální reality zastoupené na síti (samozřejmě s doprovodnou hudbou), nebo jeho hudba k hororové klasice "Vymítač ďábla" či soundtracku k filmu "Vražedná pole" - vždy jste mohli jasně slyšet, jak jedinečným talentem Mike Oldfield je. Přesněji řečeno, on sám sebe ani nenazývá hudebníkem. "Jsem spíš technik, který své nápady přetváří ve zvuky." Jak ale tento zvuk nazvat? Že by se dokonce fanoušek tolik nemýlil, když do definice, kterou zanechal na internetu, napsal "Oldfield Progressive"? V těchto dnech se chystá vydání dvojalba - na jedné straně je "Light", na němž je zastoupena jeho ambientní/chill-outová mozková polovina (i když Oldfield takové škatulkování nesnáší!). Na druhé straně představuje temnější a těžší protějšek v podobě skladby "Shade". "To jsou dvě stránky mé hudební osobnosti." Obě poloviny jsou dohromady návykovou směsicí jednoduchých (kulisových) figur a dechberoucí složitosti. Občas se Oldfield drží v blízkosti elektronické taneční hudby ("Quicksilver", "Slipstream", "Romance"), pak se prezentuje nádechem blues ("Closer"), ale ve skladbách jako "The Gate" s děsivým nádechem melancholie a "Tears Of An Angel", která v sobě skrývá vše od minimalismu až po kytarovou nadsázku (dokonce i africké vibrace), prozkoumává ještě další stylové výlety. I když se skladba jako "First Steps" s délkou deseti minut nemusí zdát příliš snadno stravitelná, je "Light + Shade" poměrně přístupným Oldfieldovým albem. Vždy vám poskytne nová východiska, nové dojmy (v tomto ohledu je album svým způsobem srovnatelné s jeho díly počítačových her). Když se ale Oldfielda zeptáte, kam a jak by toto nové dílo zařadil ve své 23 let trvající sólové kariéře (s hrdými 22 alby), opět se nedočkáte o moc víc než povzdechu: "Prostě začnu a pak uvidím, kam se dostanu," zní jeho odpověď. "Už jsem to říkal mnohokrát, ale cítím se spíš jako filtr. Inspirace přichází z hloubi duše. Pokaždé se musím zatraceně snažit, abych ho dostal ven, ale naštěstí už mám dost zkušeností, takže vím, kdy to funguje: Když dělám hudbu já, většinou to tak není. Ale jakmile mě inspirace nakazí, jde všechno samo." "Light And Shade" přichází po tříletém období, kdy Oldfield pracoval výhradně na dvou hrách pro virtuální realitu, "Tres Lunas" (2001) a "Maestro" (2003). "Práce na těchto projektech mi opravdu připadala jako volno, jako dovolená od hudby. Až jsem jednoho dne pochopil, že se musím znovu naplno vrhnout do hudby. Když máte před sebou zcela prázdný list, je obvykle nejlepší se trochu porozhlédnout. Když jsem si pak uvědomil, jak moc se za ty tři roky změnily technické možnosti, uvědomil jsem si také, že můj ateliér se nakonec stal zbytečným. Najednou jsem s počítačem mohl dělat všechno, stačilo mi to. Tak jsem nechal přijet náklaďák a osm chlapů, aby všechno vyklidili..... Ani mě to neznepokojovalo, spíš jsem byl zvědavý, co zaplní nové volné místo. Je neuvěřitelné, co dnes dokážete. Něco si představíte a pak už stačí jen pár kliknutí myší a - bingo - máte požadovaný výsledek! Hotovo!" Jistě - tento muž je zvyklý pracovat sám. V roce 1971, kdy pracoval na demoverzích pro velkolepé album "Tubular Bells" (kterého se dodnes prodalo 16 milionů kusů), se Mike ve svém bytě v Tottenhamu potýkal s problémy, kterým musel čelit. V té době ještě pracoval na vybavení vypůjčeném od někdejšího zakladatele Soft Machine Kevina Ayerse. Mike dříve hrál v jeho doprovodném triu The Whole World jako šestnáctiletý kytarový virtuóz, než se pustil do vlastních, tehdy ještě folkových projektů. Se svým novým albem se opět dostal do podobné situace: "Light And Shade" totiž nahrával také doma, v Chalfont St. Giles v hrabství Buckinghamshire, i když "v" (nebo na) současné verzi domácího studia - konkrétně na svém počítači, který vybavil softwarem FL Studio, známějším pod názvem Fruity Loops. "Rámce jednotlivých skladeb jsou naprogramovány. Ale mám kytarový zvuk, vlastně několik kytarových zvuků, takže jsem chtěl kytaru použít téměř ve všech skladbách. V několika skladbách jsem dokonce hrál sám na klavír - i když jsem dost mizerný klavírista." Mike původně plánoval jiný typ alba: "Chtěl jsem udělat velké album, komplikované album, které by znělo trochu jako moje raná tvorba, například ´Tubular Bells´, které nakonec mělo také asi 30 nebo 40 částí. Mělo to být trochu jako u Monty Pythonů - "A teď něco úplně jiného!", od krásného k bláznivému a zase zpátky. Ale takový způsob práce by album příliš spojil se sedmdesátými lety, a to jsem také nechtěl. Tehdy jsem slyšel kompilační album Buddha Bar in Paris, kde bylo jejich dvojcédéčko rozděleno na dvě části, "Dinner" a "Party", přičemž na obou CD byly dva různé žánry. I když se mi hudba v Buddha Baru vůbec nelíbila, věděl jsem, že chci rozhodně rozjet něco srovnatelného." Pokud však začnete hledat hlubší vhled do osoby, která za hudbou stojí, narazíte na další potíže. "Svou práci nedokážu popsat slovy, od toho mám hudbu." A když použije pár slov, hned je problém. A přesto se můžete vsadit, že ti, kdo mají rádi "Tubular Bells" - ať už v originále, nebo v některém z jeho následovníků "Tubular Bells II" (1992), "Tubular Bells III" (1998) nebo na jubilejní 30. desce "Tubular Bells 2003" - budou o této hudbě jistě přemýšlet stejně jako její autor: "takový Monty Python jako symfonie". Mike k tomu dodává, že "nic podobného jako toto album tu ještě nebylo". Vyvíjel se, a to bez jakýchkoli jiných vlivů než své vlastní múzy. Vždy zůstal věrný své múze, ať už hudební svět prošel jakýmikoli změnami - například po několika skvělých albech, která vydal jako skladatel a multiinstrumentalista, ho jednoduše spláchla punková vlna: "V případě punku jsem měl pocit, že už nikdo pořádně neví, jak dál. Proto všechno rozbili. Přišlo mi to celé dost neumělé, katastrofa." Mike jde ještě dál: říká, že Punk nepřímo vedl k mnoha hádkám: "Koneckonců si můžete být jisti, že ti, kdo mlátí ostatní na ulici, budou s větší pravděpodobností uvádět jako svůj idol Johnnyho Rottena. Nikdy by si mé jméno nevzali do úst, pokud jde o modly." Dnes také přiznává, že měl v té době problémy s návratem na výsluní. Zjistil, že je pro něj těžké vystupovat naživo: "V té době jsem byl opravdu psychicky rozlámaný, nejistý, byl jsem psychicky dost zmatený. Měl jsem záchvaty paniky a paranoidní záchvaty - trvalo mi 20 let psychoterapie, než jsem se z toho dostal. Teprve teď jsem znovu získal sílu a osobnost, abych se postavil a ukázal i sám sebe." S rostoucím sebevědomím a neustálým skloubením osobních a uměleckých záležitostí se Mike rozhodl představovat své nové práce postupně. Takhle to zní, když Mike Oldfield podrobně vysvětluje "Light And Shade"... "LIGHT""Angelique""To je název jednoho z presetů na jednom z mých syntezátorů. Jako vždy jsem začal budovat hudbu zdola nahoru a tato skladba zněla tak trochu andělsky. Nedokážu říct, jak k tomu došlo, vždyť jsem jen zmáčkl pár tlačítek. Obvykle vycházím ze studia každé tři dny a mám připravenou novou skladbu. Pak jsem pro tuto chvíli skončil. Vždycky to vypadá jako zrození.""Blackbird" Chtěl jsem natočit skladbu pouze pro klavír a použít svůj poslední skutečný nástroj: Steinway z roku 1928. Název jsem si vypůjčil od jedné ze svých motorek, protože mám celou garáž rychlých strojů. Mezi nimi je i Honda Blackbird. Skladba je pomalejší, ale spíše připomíná způsob, jakým Stanley Kubrick pracoval s hudbou ve filmu "2001": Při jízdě se vám zdá, že se čas zároveň zpomaluje, jako by byl zpomalený. Rád se věnuji svým hudebním strojům, ale pak si také potřebuji zase odpočinout a zmizet na svých rychlých motorkách. Zkoušel jsem i letadla, dokonce jsem si udělal pilotní průkaz, ale bylo to pro mě příliš vyčerpávající. Motorky jsou prostě mnohem uvolněnější." "The Gate""Na této skladbě jsem pracoval s tímto vokálním softwarem: Vocaloid. Vezmete velmi syrový, neupravený zvuk, proženete ho několika plug-iny a zní to nádherně. Autorem skladby je můj dědeček Michael Liston z Corku. Věděl jsem, že jedné noci zmizel a vrátil se až po třech letech, ale pak jsem zjistil, že skutečně bojoval v první světové válce u Ypres ve Francii, kde byl později postaven památník. Jeďte do Ypres a podívejte se do muzea - pak budete mít přesně takovou náladu, jakou má tato píseň.""First Steps" "Toto je kompilace skladeb, které jsem vytvořil pro svou hru 'Tres Lunas'. Na začátku hry jste sami v poušti, stojíte před kaktusem, a když začnete chodit, spustí se hudba. S aranžmá skladby mi pomohl můj přítel, klávesista Robin Smith.""Closer""Během cesty do Ypres jsem zaslechl hymnu a zjistil, že je to Pres De Trois. Skladba se mi natolik zalíbila, že jsem dokonce vytvořil její keltskou verzi. Ale těžké dudácké melodie se na desku moc nehodily, tak jsem udělal bluesovou verzi.""Our Father" "To byla původně melodie z ´Tres Lunas´. Původní verzi jsem změnil v době, kdy papež umíral, takže se do písně dostala veškerá fascinace jeho životem. Když nakonec zemřel, neměl jsem pocit, že už je mrtvý, protože tematicky jsem byl stále velmi vědomě s ním. Pro mě tato píseň představuje celý jeho život a také jeho smrt.""Rocky" "Tak se jmenuje můj kůň. Je to arabský hřebec, který ke mně vždycky přijde a chce mě obejmout. Kdybychom ho jednoho dne neměli s sebou, určitě by se z něj stala neuvěřitelná bestie." "Západ slunce" "V 'Maestrovi', druhé hře, kterou jsem vytvořil, je velmi zvláštní melodie, kterou můžete slyšet, jen když se dostanete do poslední úrovně. V případě "Sunset" jsem vytvořil variaci téže melodie, ale měl jsem na mysli, že by to mělo být chill-outové číslo. Odtud název: "Západ slunce". ""SHADE""Quicksilver""Nemyslím si, že tato skladba je taneční hudba. Možná hudba s tanečním rytmem. Pokusil jsem se na trati sledovat podvodní pohyby s delfíny a stoupajícími bublinami. Když jsem žil na Ibize, často jsem za loděmi viděl delfíny - to bylo opravdu působivé.""Rozlišení""Tam, kde bydlím - v Chalfont St Giles - je pomník kapitána Cooka. Mám rád cestování a kapitán Kirk byl založen na kapitánu Cookovi, jehož loď se také jmenovala "Resolution". Na této lodi se vydal do Antarktidy. Tak jsem vytvořil hudbu, která zní jako led. Ale když jsem pak nahrával, všechno se během války v Iráku zvrtlo, takže se tu spojily různé prvky.""Slipstream" "Požádal jsem FL Studios, jestli bych mohl pracovat s jednou z demo skladeb z jejich softwaru Fruity Loops, protože mě ten riff opravdu nadchl. Okamžitě souhlasili a z tohoto riffu se nakonec stal 'Slipstream'." "Surfing" "Na své vlastní vokální party jsem nasadil virtuální vokální party z programu 'Cantor' - spolu se zvuky robotů z toho vznikla tato skladba." "Tears Of An Angel" "Moje dcera Molly byla v té době velmi smutná. V té době jsem pracoval s programem Vocaloid. Falešné hlasy ve spojení s mými vlastními vytvářejí pěkný hutný chorálový efekt.""Romance""První věc, kterou se začátečníci při hře na španělskou kytaru naučí, je, že existují dva zvuky - jeden durový a druhý mollový. Opravdu jsem chtěl udělat taneční verzi, ale ta hlavní se mi moc nepovedla. Takže jsem se držela temné stránky románu. Možná byste si měli představit milostný příběh, který jde úplně do háje, takže si obě strany na svou stranu seženou právníky a pak se spolu pořádně poperou.""Ringscape""Další kousek z ´Tres Lunas´. Právě z této pasáže vás sova vezme na cestu. Přes poušť, do tunelu a pak do světa ledových krumpáčů. A opět mi s tím pomohl Robin Smith.""Noční stín""S Christopherem von Deylenem jsme se dohodli, že si každý z nás pomůže s jedním dílem. Takže teď hraju na kytaru ve skladbě jeho kapely Schiller a on mi pomohl s basou a bicími v této písni. Kromě Robina Smithe je Christopher jediným hostem na albu. Všechno ostatní je na mně." Informace o produktu Light + Shade, vydané v roce 2005, je dvojalbum sestávající ze dvou velmi odlišných částí. Mike Oldfield je silně ovlivněn chill-outovými alby ve stylu Cafe del Mar na Ibize a podle tohoto vzoru vytváří jedno album plné atmosféry a druhé, mnohem temnější a vzrušující zážitek.

Album zasahuje do žánrů Elektronická hudba, Ambient a Trance.